Metoda fázového kontrastu
Fázový kontrast je při mikroskopování jeden z jevů, které zlepšují obraz málo kontrastních preparátů. Využívá se také tam, kde preparát obsahuje části s různou optickou hustotou (Fázový preparát).
Lidské oko není schopné registrovat změnu fází – registruje pouze změnu intenzity světla (obr. 1).
Obr. 1: Fázový posun světelného paprsku
a) normální průchod světelného paprsku
b) změna intenzity světla (útlum)
c) změna fáze – intenzita zůstává na stejné úrovni, fáze se mění
|
|
|
|
Efektu se dosáhne zavedením tzv. fázové destičky do optického systému mikroskopu, která způsobí fázové zpoždění určité části světla. Fázová destička se zavádí do horní ohniskové roviny objektivu, do míst vedlejších ohybových maxim.
Dalšího zvýšení kontrastu se dociluje oslabením neodchýlených paprsků. Oslabuje se maximum paprsků přicházejících z oblasti štěrbin a zároveň paprsků přicházejících z oblasti pruhů. Obojí neodchýlené paprsky procházejí stejným místem horní ohniskové roviny objektivu, kam se vkládá slabě absorbující destička sousedící s fázovou destičkou. Při pozorování s fázovým kontrastem se rozdíl indexů lomu projevuje jako rozdíl světlosti obou prostředí.
Obr. 2. Rozdíly ve fázi jsou převedeny na rozdíly v intenzitě
Různé struktury v preparátu mohou posouvat fázi různě. Např. jádro má jiné fázové vlastnosti než cytoplazma a ta zase jiné než vakuoly.
Fázový kontrast je tedy založen na detekci rozdílů v posunu paprsků, které převádí na odstupňované tóny šedi. Vzniká poloplastický obraz s vynikajícím rozlišením buněčných struktur.
|
|
|
|
|
|
Obr. 3: Vysvětlující schéma k fázovému kontrastu.
1 - Diafragma, 2 - Kondenzor, 3 - Preparát , 4 - Objektiv, 5 - Fázová destička, 6 - Okuár
Další informace
Jaroslava Vávrová
.