Odborné textyRepetitorium - klinická genetikaRepetitorium - měřící principy

Eliminace xenobiotic

JVAYD

Eliminace xenobiotik

Smyslem biotransformace je především detoxikace, snížení účinku a zvýšení rozpustnosti látky k usnadnění její exkrece z organismu (viz obr.1).

TOXi-2

 

 Xenobiotika jsou metabolizována asi 30 enzymovými pochody, ale hlavní jsou dva systémy, které působí ve dvou fázích.

 

Fáze 1 využívá monooxygenázovou hydroxylaci, která mění toxicitu a účinky xenobiotik. Jsou to mikrosomální enzymy označované jako cytochrom P450.

 

·         V první fázi je kruciální reakcí hydroxylace, katalyzovaná členy skupiny enzymů souhrnně označovaných jako monooxygenázy nebo též systém cytochromu P-450. Tyto enzymy mohou též katalyzovat deaminace, dehalogenace, desulfatace, epoxidace a peroxidace nebo jsou modifikovány methylací. Všechny tyto reakce jsou svou fyzikálně chemickou podstatou oxidace. V následující tabulce uvádíme přehled nejdůležitějších biotransformačních reakcí farmak, které patří mezi toxikologicky závažná xenobiotika.

 

Stručný přehled oxidačních reakcí xenobiotik – farmak

Oxidace

Metabolity

Příklad

Hydroxylace

alkoholy, fenoly.

barbituráty, fenytoin

Oxidace primárních alkoholů

aldehydy, kyseliny

methaqualon

Oxidace sekundárních alkoholů

ketony

ethosuximid

Dealkylace na kyslíku

O-demethyl-

kodein

Dealkylace na dusíku

N-demethyl-

amitriptylin, chlorpromazin

Kvantitativně minoritní oxidace

Oxidace síry

S-O deriváty

promethazin, levomepromazin

Oxidace dusíku

N-O deriváty

clorotepin, pethidin

Hydroxylace dusíku

N-OH deriváty

pentobarbital

Další oxidace

Epoxid - diol

karbamazepin

 

·         Prakticky všechna farmaka mají hydroxylované metabolity. Tyto metabolity pak často bývají prekursory pro následné konjugační reakce.

·         Významným příkladem méně běžné enzymatické oxidace je štěpení cyklu za vzniku diamid 2-fenyl- 2-etylmalonátu v případě dlouhodobého podávání primidonu u terapie epilepsie. Primárním metabolitem je v tomto případě účinný fenobarbital, avšak v dlouhodobé terapii se až 45 % parentního léčiva přeměňuje na farmakologicky inaktivní dialdehyd, což je velmi významné z farmakologického i toxikologického hlediska a je snad důvodem k často během času pozorovanému snižování účinnosti tohoto antiepileptika aniž by intenzita nežádoucích účinků (sedace) klesala.

·         Vedle oxidačních reakcí může tento systém též katalyzovat redukce (především jde o protonizaci, viz následující tabulku).

 

Přehled nejdůležitějších redukčních reakcí v biotransformaci xenobiotik

Parentní sloučenina

Metabolit

Příklad

Nitrosloučenina

Amin

flunitrazepam

Disulfidy

thioalkoholy

disulfiram

 

·         Hydrolytické reakce jsou zvláštní skupinou biotransformačních přeměn. Jde o hydrolýzu amidů (prokainamid), hydrazidů (isoniazid), esterů karboxylových kyselin (acetylsalicylová kyselina, pethidin) a hydrolytické štěpení cyklů, které je typické u benzodiazepinových derivátů (diazepam).

·         Fáze 2 je konjugační, kdy připojení látky vyžaduje energii a vzniklý produkt je hydrofilní, což usnadňuje jeho exkreci.

Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují metabolismus xenobiotik, je to především polymorfismus, indukce a inhibice enzymů.

 

V druhé fázi jsou hydroxylované nebo jinak změněné sloučeniny z první fáze přeměněny pomocí specifických enzymů na různé polární metabolity konjugací s kyselinou glukuronovou, sulfonovou, octovou, glutathionem, s některými aminokyselinami jako je například konjugace kyseliny acetylsalicylové, resp. salicylové s glycinem.často se uvádí jako příklad konjugace bromisovalu (sedativum) s cysteinem, resp. acetylcysteinem v druhém kroku.

 

Účelem obou fází metabolismu je zvýšit jejich rozpustnost ve vodě, tj. zvýšit jejich polaritu a tak usnadnit jejich vyloučení z organismu. Velmi hydrofobní xenobiotika by mohla přetrvávat v tukové tkáni prakticky neomezeně, pokud by nebyla převedena na polárnější čili v konečném důsledku hydrofilnější metabolity.

 

Obecně zde spatřujeme přeměnu méně polárních parentních (rodičovských) látek, tedy původních forem, na dceřiné polární látky, kterými jsou příslušné metabolity jejichž bioanalýza v moči je např. klíčovou záležitostí pro potvrzení či vyloučení možné otravy příslušným xenobiotikem.

 

Jak bylo výše řečeno systém cytochromu P – 450 hraje klíčovou roli především při hydroxylaci mnoha xenobiotik v první fázi jejich biotransformace. Tvoří jej hlavní monooxygenázy v endoplazmatickém retikulu, dále jen ER (výrazný absorpční pás při 450 nm při vystavení preparátu mikrosomů v redukovaném stavu oxidu uhelnatému). Existuje nejméně 6 blízce příbuzných typů cytochromu P – 450, vyskytujících se v jaterním ER. Každý z těchto typů má širokou substrátovou specifičnost, takže jeden typ současně působí na řadu léků, karcinogenů a dalších sloučenin, přičemž na stejné typy substrátů působí i další cytochromy. Přitom stejný typ cytochromu působí také např. na endogenní steroidy.

V posledních deseti letech bylo identifikováno nejméně 38 genů pro systém Cy P-450 u krysy. Lze předpokládat, že u člověka bude genová výbava pro tyto proteiny nepoměrně vyšší. Enzym, který se účastní reakčních mechanismů cytochromu P-450 je NADPH – cy P-450 – reduktáza, který umožňuje elektronový transfer z NADPH na cytochrom P-450. To vede k redukci molekuly kyslíku a následném zabudování atomárního kyslíku do molekuly transformovaného substrátu. Systém cytochrom – P – 450 je tvořen také lipidy (fosfatidylcholin). Pozoruhodná vlastnost tohoto enzymatického systému je také schopnost několikanásobně zvýšit biotransformační aktivitu svou vysokou inducibilitou. Klasickým příkladem je z tohoto hlediska fenobarbital. Při pravidelném podávání tohoto farmaka je často pozorováno 3 – 4 násobné zvýšení množství cytochrom – P- 450 během 4 – 5 dní, které je dáno hypertrofií hladkého ER. Indukce těchto enzymů má zásadní podíl na nežádoucí interakci mezi léky. Z hlediska životního prostředí je důležitý tzv. cytochrom P-448 (poloha maxima absorpčního pásu) zodpovědný mimo jiné za metabolizaci polycyklických aromatických uhlovodíků, proto je v literatuře též označován jako aromatic hydrocarbon hydroxylase, AHH. Jeho studium je zásadní pro pochopení mechanismu karcinogeneze. Závěrem tohoto odstavce je nutno upozornit že existují různé polymorfní formy cytochromu P – 450, z nichž některé mají nízkou katalytickou aktivitu. To je zřejmě příčina různé odpovědi pacientů na léky, což má velký význam jak ve farmakologii, tak i v toxikologii při stanovení prognózy vývoje stavu pacienta při otravě (intoxikaci) danou sloučeninou.

 

Detoxikační strategie je podstatou rozvahy lékaře před zahájením eliminace jedu z postiženého organismu. Existují tři základní léčebné postupy:

·         primární eliminace jedu,

·         sekundární eliminace jedu,

·         nasazení specifických antidot.

 

Primární eliminace jedu zahrnuje navození zvracení (nepřichází-li spontánně), výplach žaludku, podání aktivního uhlí, projímadel, klyzma, v závažných případech gastrostomii. Velmi účinná je také gastrointestinální laváž. Tyto postupy jsou nejúčinnější v časných chvílích (řádově minutách) po vniknutí jedu do organismu.

 

Sekundární eliminace jedu zahrnuje 2 typy forsírované diurézy podle pH reakce jedu ve vodném prostředí (alkalická nebo kyselá), hemodialýzu, peritoneální dialýzu a hemoperfuzi. Sem patří též hyperventilace. Tyto postupy jsou zaměřeny na odstranění jedu v situaci, kdy došlo již z větší části k jeho vstřebáni do organismu a distribuci v tělních kompartmentech.

 

Nasazení antidot má za cíl blokovat specifickou látkou na úrovni konkrétních receptorů (farmakologie) toxické účinky daného jedu úplnou nebo částečnou kompeticí o vazebné místo na receptoru mezi jedem a antidotem. Navázání antiodota znamená jinou změnu konformace receptorového proteinu a tím v konečném důsledku k jiným biochemickým procesům vedoucím v optimálním případě k zastavení patologických procesů uvnitř postižených buněk.

 

Literární zdroje

·         Základy toxikologie pro farmaceuty; PharmDr. Marie Vopršalová, CSc., Doc. RNDr. Pavla Žáčková, CSc.; Karolinum 2000

·         http://www.biotox.cz/toxikon/toxikologie/index.php

·         RNDr. Karel Nesměrák, Ph.D. – prezentace přednášek z předmětu Toxikologie

·         http://www.natur.cuni.cz/~nesmerak/

 

Související informace

 

Jaroslava Vávrová, Viktor Voříšek