Interferony jsou dnes
většinou vyráběny komerčně rekombinantní technikou. Mají mnohostranné
antiproliferační účinky přímým zásahem do buněčného cyklu, stimulují buněčné
diferenciace, alterují buněčné membrány a povrchové
antigeny, regulují genovou expresi změnou stability přenosové mRNA. Dále
ovlivňují regulaci genů kódujících regulační a efektorové proteiny. Působí
zvýšení fagocytární aktivity makrofágů a přirozených zabiječů (NK-buněk),
produkci toxických cytokinů (IL-2, tumor nekrosis faktor TNF) i zvýšení
cytotoxicity lymfocytů (Lauerová L., 1991). Interferon alfa se používá
v terapii trichocelulární leukemie a chronické myeloidní leukemie,
myelomu, některých nehodgkinských lymfomů, kožních T-lymfomů, Grawitzova nádoru
( v kombinaci s interleukinem 2), karcinomu děložního čípku (v
kombinaci s retinoidy), insulinomu a dalších malignit. Interferon beta se
využívá zejména v terapii gliomů, maligního melanomu, Kaposiho sarkomu.
Interferon gama, který snižuje také expresi některých onkogenů, se zkouší
v terapii Grawitzova nádoru, mezoteliomu pleury a karcinomů vaječníku.
Další
informace:
·
Hormony v
onkologické terapii
·
Mechanismus
účinku steroidních hormonů v onkologické terapii
·
Receptory
steroidních hormonů
Miroslava Nekulová