Downův syndrom
Synonyma: Down syndrome, Morbus Down, Mongolism, Mongoloidism
Klasifikace: OMIM 190685
Downův syndrom je fenotypová exprese trisomie 21. chromosomu, poprvé systematicky popsána v roce 1866 Johnem Langdonem Downem. Jedná se o syndrom způsobený nejčastěji volnou trisomií chromozomu 21. Karyotyp nejčastěji 47, XX nebo XY, +21.
Obrázek: karyotym 47, XY,+21 - volná trizomie 21
Genetika
Downův syndrom se vyskytuje u jednoho z 600 - 800 živě narozených dětí a je nejčastějším syndromem s početní změnou chromosomů. Děti narozené s tímto syndromem můžeme diagnostikovat již ve velmi raném věku. Nejnápadnější je typická tvář - šikmé oči, vpadlý kořen nosu, velký jazyk a svalová hypotonie. U všech postižených je typická mentální retardace. Při testování dosahuje inteligenční kvocient (IQ) hodnot 25 – 50. Jedinci s Downovým syndromem mají 15násobně vyšší riziko vzniku leukémie. Asi 1/3 z nich má vrozenou srdeční vadu, všichni jsou náchylní k infekcím.Typické jsou dermatoglyfy - na dlaních je tzv. opičí rýha, na nohou je častá široká mezera mezi prvním a druhým prstem a brázda na chodidlech.
Cytogenetika
Více než 80 % nemocných má klasickou trisomii 21. Přibližně 5 - 10 % případů je postiženo translokační formou, tj. chromosom 21 je translokován na některý z akrocentrických chromosomů, nejčastěji na chromosom 14 (méně často 15 nebo 13) nebo na některý další autosom. Častá je i t(21;21).
Trisomie 21 je výsledek buď meiotické nebo mitotické nondisjunkce. Riziko porodu trisomického dítěte narůstá s věkem matky. Proto je nezbytná amniocentéza nebo vyšetření choriových klků u všech gravidních žen starších 35 let.
Diagnostická kritéria zahrnují
- ploché záhlaví,
- mongoloidní facies,
- plochý obličej,
- mongoloidní zešikmení očních štěrbin,
- malé ušní boltce,
- krátké prsty,
- hypotonie.
Charakteristické známky představují typická facies s makroglosií, nízká postava s anomáliemi skeletu (klinodaktylie), mentální retardace, zvýšená prevalence vrozených srdečních vad (atrioventrikulární kanál), poruchy gastrointestinálního traktu (atrézie duodena), poruchy štítné žlázy (často hypotyreóza), dále se často vyskytují leukémie a recidivující infekce. Fenotypová exprese vykazuje výraznou interindividuální variabilitu. V 5 % případů je třetí 21. chromosom spojen s jiným chromosomem jako výsledek translokace.
Incidence Downovy choroby (bez provádění prenatálního screeningu) by tvořila 1,3 : 1000 porodů, ale je závislá na věku matky, demografických a dalších rozdílech. Rasové rozdíly v incidenci nebyly jednoznačně prokázány.
Jako biochemické markery Downova syndromu jsou využívány plodem produkované či s těhotenstvím související proteiny kvantitativně stanovované v séru těhotné ženy. Typickými markery jsou pregnancy associated plasma protein A (PAPP-A, SP-3) a volná beta podjednotka lidského choriového gonadotropinu (FBhCG) v I. trimestru gravidity a alfa-1-fetoprotein (AFP) a celkový lidský gonadotropin (ThCG) ve II. trimestru. Ve výzkumném stadiu je využití biochemických markerů stanovovaných v moči těhotné ženy, např. beta core fragment hCG nebo hyperglykosylované hCG (také invazivní trofoblastický antigen – ITA).
Důležitým ultrazvukovým markerem Downova syndromu je kvantitativně hodnocená velikost šíjového projasnění plodu (nuchal translucency – NT), případně nepřítomnost nebo zkrácení nosních kůstek plodu (nasal bone – NB).
Literatura
Holding, S.: Current state of screening for Down`s syndrome. Ann. Clin. Biochem., 39, 2002, č. 1, s. 1–11.
Žižka, J.: Diagnostika syndromů a malformací. Galén, 1994.
Další informace
Fyziologie gravidity a vývoj plodu
Patologie gravidity a vývoj plodu
Biochemický screening Downova syndromu
Kazuistika 006: Trisomie 21 (Downův syndrom)
Kazuistika 007: Trisomie 21 (Downův syndrom)
Edwardsův syndrom (Trisomie 18)
Kyra Michalová, Marie Švarcová, Ivan Šubrt