Asistovaná reprodukce: Právní a etické problémy
Novela zákona o zdraví, týkající se asistované reprodukce stanovuje, že asistovanou reprodukci je možno provádět pouze v ministerstvem licencovaných centrech. Licenci udělí ministerstvo jen centrům, která budou řádně personálně a technicky vybavena. Dalším novým ustanovením je zavedení Registru asistované reprodukce, kam budou centra vykazovat jednotlivé cykly asistované reprodukce, což umožní mimo jiné vzájemně porovnávat výsledky jednotlivých center. Zákon také stanoví pravidla pro darování zárodečných buněk a pro genetické vyšetření embryí. Zákon je pravidly, která stanovuje, srovnatelný s úpravami platnými ve Francii nebo Velké Británii, což je ku prospěchu párů s poruchou plodnosti. Příliš restriktivní úprava, platná například v Itálii, Rakousku nebo Německu, podstatně snižuje účinnost léčby metodami asistované reprodukce a tím velmi zvyšuje náklady vynaložené na dosažení těhotenství.
Stanovení hranice, kdy se embryo stává jedincem hodným právní ochrany a odstupňování míry této ochrany představuje nejdůležitější etický a právní problém asistované reprodukce. Je stěžejní zejména z hlediska rozhodování o výběru embryí k transferu a s tím souvisejícího výchozího počtu oplozovaných vajíček, rozhodování o kryokonzervaci, o genetickém vyšetření v preimplantačním období a v řadě dalších případů. Etická učení založená na různých náboženských východiscích se ve stanovení této hranice zásadně liší. Nejstriktnější je stanovisko některých křesťanských církví, které kladou počátek života jedince do období kolem prvního dělení oplozeného vajíčka. Toto stanovisko se neumí vypořádat se skutečností, že jen kolem 30 % oplozených vajíček vzniklých spontánním početím se vyvine k porodu živého dítěte (Macklon et al. 2002), zatímco po 8. týdnu gravidity se k porodu živého dítěte vyvine 97 % embryí a po 16. týdnu 99 % plodů (Simpson 1990). Vzhledem k tomu, že z podstaty věci nemůže být stanovená hranice jiná než arbitrární, měla by být podle mého názoru vedena spíše v období, kdy většina zárodků má v přirozených podmínkách šanci na další existenci.
Možnost poškození embrya při použití metod asistované reprodukce provází jako memento jejich klinickou aplikaci od samého začátku. Velké studie závažná rizika metod neprokázaly, s výjimkou zvýšeného rizika vrozených vad u vícečetných těhotenství, která jsou po použití metod asistované reprodukce četnější. Z tohoto důvodu je odbornými společnostmi vyvíjen tlak na snižování počtu transferovaných embryí v jednom cyklu.
Míra rizika pro ženu podstupující léčbu metodami asistované reprodukce je dalším etickým problémem asistované reprodukce. Převážná většina rizik, vyplývajích z asistované reprodukce, je podle současných poznatků výrazně nižší, než rizika vyplývající ze samotného těhotenství a porodu. Nejzávažnějším rizikem, na jehož prevenci je třeba se soustředit, jsou těžké formy hyperstimulačního syndromu, který může ohrozit zdraví i život ženy. Výskytu závažných forem hyperstimulačního syndromu není možno zcela zabránit, je ale možno omezit jej odborným postupem při dávkování léků a měl by být jedním z kritérií hodnocení kvality pracoviště.
Problémy spojené s darováním zárodečných (pohlavních) buněk jsou dvojí, jednak jde vůbec o přípustnost darování gamet, jednak o dopady skutečnosti, že budoucí dítě není biologickým potomkem jednoho nebo dokonce obou rodičů. Pokud jde o přípustnost, názory se podobně jako u stanovení hranice právní ochrany jednice liší podle kulturního a náboženského prostředí. Náš zákon darování spermií i vajíček povoluje a upravuje režim darování s ohledem na zdravotní bezpečnost pro příjemce a budoucí dítě a s ohledem na anonymitu dárce.
Využití tzv. náhradní matky (ženy, která donosí dítě jiné ženy), by připadalo v úvahu tam, kde žena nemá dělohu nebo ji má nefunkční. Je to problém z etického i právního hlediska velmi komplikovaný a z právního hlediska u nás není přípustný. Zákon o rodině jednoznačně stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila (§50a z.č. 210/1998 Sb.).
Při řešení etických problémů je vždy třeba především hledat rovnováhu mezi oprávněnými zájmy budoucího dítěte, budoucích rodičů a zájmy společnosti.
Literatura
Zákon č. 210/1998 Sb. (Zákon o rodině)
Zákon č. 20/1966 Sb. ve znění novelizovaném zákonem č. 227/2006 Sb (Zákon o zdraví)
Macklon NS, Geraedts JP, Fauser BC: Conception to ongoing pregnancy: the 'black box' of early pregnancy loss. Hum Reprod Update. 2002 Jul-Aug;8(4):333-43
Simpson JL: Incidence and timing of pregnancy losses: relevance to evaluating safety of early prenatal diagnosis. Am J Med Genet. 1990 Feb;35(2):165-73
Další informace
Pavel Trávník