Testy tubulárních funkcí jsou společně s testy glomerulárních funkcí a analýzou moče základními postupy hodnocení funkce ledvin. Tubulární funkce je možné hodnotit pomocí vypočtených ukazatelů (frakční exkrece, tubulární rezorpce), parametrů acidobazické rovnováhy a pomocí stanovení vybraných proteinů.
Frakční exkrece jsou ukazatele charakterizující podíl látky, která se z profiltrovaného množství dostává do definitivní moče. Běžně se počítají na základě znalosti koncentrací dané látky (X) a kreatininu v séru a moči a udávají se v procentech.
FEx = (Ux * Skrea * 0,001) / (Ukrea * Sx)
kde pro látku X se frakční exkrece stanovuje, Ukrea a Ux jsou močové koncentrace v mmol/l, Skrea je sérová koncentrace kreatininu v µmol/l a Sx je sérová koncentrace v mmol/l. Zvýšená frakční exkrece nad normu znamená, že ledviny danou látku usilovně vylučují. Snížená frakční exkrece naopak znamená, že ledviny danou látku šetří. Význam má stanovení frakční exkrece sodného a draselného kationtu, případně frakční exkrece osmolální a další. Zvýšená FE Na+ (norma 0,4 – 1,2 %) může upozornit na poruchu koncentrační schopnosti v časných fázích ledvinných onemocnění, snížená FE Na+ bývá u natriumretenčních (edematózních) stavů a u prerenálního selhání. Pomocí FE Na+ lze monitorovat a vést diuretickou léčbu, FE Na+ spolu s FE urey slouží k posouzení etiologie akutního selhání ledvin (prerenální vs. renální). V diferenciální diagnostice hyper- či hypokalémiíí má velký význam stanovení FE K+ (norma 4 - 19 %). V klinické praxi se využívá ještě například FE kalcia, fosfátů a urátů, např. při vyšetřování metabolického podkladu urolitiázy, dny apod.
Při poruchách tubulární rezorpce bílkovin vzniká tzv. tubulární proteinurie, jejíž hodnocení je dalším z testů tubulárních funkcí.
Další informace
Antonín Jabor