Barevné struktury vyvolávají změnu amplitudy světelného vlnění, kterou lidské oko vnímá jako určitou barvu. Některé struktury lze přitom obarvit. U některých pozorování je možné a zároveň žádoucí pozorovat buněčné struktury zaživa, připravuje se tzv. nativní preparát. I v živém preparátu lze některé struktury obarvit, aniž bychom usmrtili nebo výrazně poškodili pozorovaný objekt – mluvíme o tzv. intravitálním barvení.
Opticky husté struktury snižují intenzitu procházejícího světla, takže lidské oko pak vnímá stupně šedi (od zcela bílé po zcela černou). Tyto rozdíly lze zvýraznit úpravou kontrastu pomocí apertutní clony pod kondenzorem.
Vnímání barvy je zcela nezávislé na frekvenci jednotlivých kvant světelného paprsku. Jestliže budou mít všechna kvanta daného světelného paprsku stejnou energii a tím i stejnou frekvenci, která je skalární veličinou, pak bude světlo monochromatické.
Další informace:
.