Hypotyreóza u těhotných žen a u žen ve fertilním věku má jako nejčastější příčinu chronickou autoimunitní tyroiditidu, není-li ovšem hypotyreóza důsledkem předchozí léčby hypertyreózy chirurgicky nebo radiojódem. V časném stádiu těhotenství má 1 – 2,5 % zdánlivě zdravých žen zvýšenou hladinu TSH. Hypotyreózní ženy mají sníženou schopnost otěhotnět , dále mají zvýšené riziko spontánního potratu, předčasného porodu, anémie, preeklampsie, abrupce placenty, poporodního krvácení. Plod je ohrožen zvýšeným rizikem kongenitálních anomálií, zhoršenou poporodní adaptací a je zvýšená perinatální mortalita. Adekvátní substituční léčba tyroidálními hormony tyto abnormality téměř potlačuje. Nízká koncentrace hormonů štítné žlázy v časném stádiu těhotenství je spojena se signifikantním poklesem IQ dětí, naopak pokles IQ nebyl zaznamenán u matek s hypotyreózou léčených substitucí.
Klinické příznaky hypotyreózy jsou stejné jako u netěhotných, někdy je těžké tyto příznaky odlišit od nespecifických potíží provázejících normální těhotenství, ale většina nemocných je bez příznaků a jediným nálezem je zvýšená hladina tyreotropinu (TSH) při laboratorním vyšetření. Hlavní diagnostický význam mají hodnoty TSH, volného tyroxinu (fT4), protilátek proti tyroidální peroxidáze (anti-TPO) nebo i protilátek proti tyreoglobulinu (anti-TGL). Při TSH vyšším než 2,0 mU/l je vhodné doplnit stanovení protilátek (anti TPO či anti TGL) a při hodnotě vyšší než 4,0 mU/l (nezávisle na titru protilátek) je nutné ověřit hladinu fT4 a provést sonografii k vyloučení strumy nebo hypoplazie štítné žlázy.
Substituční léčba
Na základě výsledků a klinického vyšetření se zahajuje substituční léčba levotyroxinem za kontroly těhotných v každém trimestru. U žen s pozitivními protilátkami se medikamentózní léčba zvažuje na základě koncentrace TSH. Je-li TSH pod 2 mIU/l (tato hodnota bývá spojena s relativně nízkou hladinou protilátek), léčba levotyroxinem není oprávněná, ale TSH je třeba opakovaně vyšetřit na konci II. trimestru těhotenství. Při TSH 2-4 mU/l lze léčbu levotyroxinem uvážit. Důležité je uvědomit si, že v první polovině těhotenství je TSH ovlivněno směrem dolů (downregulováno) vlivem choriového gonadotropinu (hCG) a navíc tyreodidální funkce s žen s pozitivními protilátkami má tendenci se v průběhu těhotenství zhoršovat. Rozhodnutí o substituční léčbě by pak mělo být založeno především na klinických příznacích. Zatím není přímý důkaz přínosu léčby subklinické hypotyreózy v těhotenství, ale nepřímé argumenty ukazují, že by tato léčba neměla být škodlivá a mohla by být přínosná pro pacientku i pro potomka. U nově diagnostikované hypotyreózní těhotné se nasazuje plná substituční dávka levotyroxinu, protože se nepředpokládají abnormality kardiálních funkcí. U hypotyreózy na podkladě Hashimotovy tyreoiditidy je dávka přibližně 1,9 µg/kg ideální tělesné váhy denně. U hypotyreózy na podkladě ablace štítné žlázy je obvykle třeba vyšší substituční dávka – přibližně 2,3 µg/kg. U pacientek s hypotyreózou léčenou již před těhotenstvím potřeba levotyroxinu v těhotenství stoupá, dávku levotyroxinu je třeba upravit co nejdříve, pokud možno v prvním trimestru. Po porodu se dávky levotyroxinu redukují na úroveň před graviditou, TSH se kontroluje po 6 až 8 týdnech.
Fyziologie gravidity a vývoj plodu
Gravidita: Protokol vyšetření štítné žlázy