Receptory angiotenzinu

Typ

Funkce

receptor AT₁

hlavní receptor pro funkci angiotenzinu II vyskytující se v řadě tkání, zprostředkovává většinu fyziologických účinků angiotenzinu II, intracelulární signalizace je spojena s aktivací fosfolipázy C a inhibicí adenylcyklázy a tyrozinkináz, aktivace zvyšuje intracelulární Ca²⁺. Aktivace receptoru vede k hlavním účinkům angiotenzinu a také vede ke stimulaci receptoru bradykininu B1 s výsledným prozánětlivým a vazokonstrikčním efektem. Rozlišují se subtypy receptoru AT₁A a AT₁B.

receptor AT₂

zmnožený ve fetálním a časném novorozeneckém období, po narození jeho exprese výrazně klesá a udržuje se na nízké úrovni například v endotelu aorty a koronárních tepen i u dospělých, aktivace receptoru antagonizuje kardiovaskulární účinky zprostředkované receptory AT₁ a vede k vazodilataci a zejména k ovlivnění růstu, proliferace a diferenciace různých tkání včetně extracelulární matrix, má cca 30 – 40 homologii se receptorem AT₁. Aktivace AT₂ vede ke zvýšení aktivity bradykininových receptorů B2 s výsledným antioxidativním, antiproliferativním, antitrombotickým a vazorelaxačním účinkem

receptor AT₃

málo údajů

receptor AT₄

aktivován angiotenzinem IV (angiotenzin 3-8), vyskytuje se v endotelu cév, v plicích a v CNS, aktivace vede k vazodilataci, proliferaci endotelu cév (například po angioplastice), proliferaci endotelu mikrovaskulatury plic, ke zvýšení exprese PAI-1 (porucha fibrinolýzy), aktivace receptoru rovněž ovlivňuje tvorbu extracelulární matrix