Metabolismus
aminokyselin při hladovění odráží
adaptaci organismu, při které je krytí potřeb energie zajištěno oxidací
ketolátek. Klesá glukoneogeneze i požadavky enterocytů na energii (tedy i na glutamin) při atrofii sliznice. Snižuje se periferní
katabolismus bílkovin, klesá uvolňování aminokyselin ze svalů a dusíku urey
v moči klesá na 1 - 2 g/den. Ledvina potřebuje hodně glutaminu. Ten je
donátorem dusíku pro vznik amoniaku v ledvinách, který váže proton a
chloridový ion, vzniká NH4Cl. Tím je pufrována metabolická acidóza
z hladovění. Kompletní deaminací glutaminu v ledvinách vzniká
oxoglutarát sloužící zde glukoneogenéze.
S délkou
hladovění se zhoršují funkce všech orgánů. Tělesná hmotnost klesá o 30-40 % s
ještě větším poklesem svalových bílkovin. Produkce glutaminu a alaninu periferií není zachována. Tím více se stupňují
ztráty bílkovin z jiných orgánů včetně myokardu. Při úbytku jeho bílkoviny
o 40 % může dojít ke kardiopulmonárnímu selhání.