Následky
akutního katabolismu proteinů jsou:
Ve tkáních,
pro které je typická rychlá replikace buněk (enterocyty, imunitní buňky,
granulující tkáně) dochází k poklesům v syntéze proteinů. Střevní
sliznice atrofuje a úbytek klků tenkého střeva může usnadnit přechod bakterií
do lymfovaskulárního systému. V játrech stoupá syntéza proteinů akutní
fáze, klesá syntéza albuminu, prealbuminu, proteinu vázajícího retinol (RBP,
retinol vázající bílkovina) a fibronektinu. Únik albuminu do intersticia
hypoalbuminémii dále zhoršuje. Slabost respiračního svalstva může zhoršit
alveolární ventilaci. Nastávají změny v imunologických funkcích. Klesá
funkce T-lymfocytů, změny ve funkcích B buněk jsou variabilní. Je ovlivněna
aktivita komplementu i funkce granulocytů.
Výsledný
„čistý“ katabolismus je výsledkem rovnováhy mezi jejich syntézou a
odbouráváním. Informaci o něm dává bilance dusíku, zatímco absolutní míry
syntézy a odbourávání jsou sledovány pomocí izotopy značených aminokyselin.
Změny bilance proteinů, resp. dusíku, mohou být způsobeny kombinacemi
různého poměru mezi syntézou a degradací proteinů.
U
chronických katabolických stavů (např. urémie nebo hladovění) je za ztrátu dusíku
odpovědný především pokles syntézy proteinů. V akutním stresu se naopak
zvyšuje především katabolismus proteinů v kosterních svalech. Takový stav
je typický pro těžké stavy (trauma, sepse, deficit inzulinu, acidóza). Nicméně
i zde se současně s katabolismem uplatňuje i snížená syntéza proteinů.
Mediátory
katabolismu proteinů
při traumatu a sepsi:
·
kontraregulační
hormony (glukagon, katecholaminy, glukokortikoidy) jsou zvýšeny,
·
anabolické
hormony jsou málo účinné. Je zhoršená schopnost inzulinu stimulovat syntézu
svalových proteinů. Často může ke katabolismu přispívat snížení růstového
hormonu (GH) a „inzulin-like“ růstového faktoru-1 (IGF-1),
·
cytokiny
jsou zodpovědné za řadu metabolických dysfunkcí, i když přesná úloha cytokinů
v hyperkatabolismu nebyla dosud určena klinickými studiemi, IL-6 stimuluje
v játrech syntézu proteinů akutní fáze, TNF a IL-1 v experimentu
reprodukují některé změny proteinů, typické pro kriticky nemocné.
·
možná
úloha prostaglandinů byla studována in vitro a nejsou dosud studie in vivo.
·
intracelulární
glutamin – je domněnka, že může mít úlohu v syntéze i degradaci
proteinů, v poolu tkáňových aminokyselin je volný glutamin nejvíce zastoupen a poměr Gln/EAK se pohybuje v hodnotách 50-200,
v katabolických stavech svalové koncentrace glutaminu klesají (1, 2). Glutamin může stimulovat syntézu proteinů a inhibovat jejich degradaci in vitro.
U katabolických nemocných může podání glutaminu nebo jeho prekurzorů oxoglutarátu a ornitin oxoglutarátu (OGO) snížit katabolismus proteinů.
Biolo
G., Toigo G., Ciocchi B. et al.: Metabolic response to injury and sepsis:
changes in protein metabolism. Nutrition, 13, Suppl. 1997, s. 52S-57S.
De
Bandt J.P., Cynober L.A.: Amino acids with anabolic properties.
Lippincott-Raven Publishers, 1998, s. 263-271.
Fürst,
P.: Protein and aminoacids. In: Basics in Clinical Nutrition. Ed. L. Sobotka.
Praha, Galén, 2000, s. 44 - 50.
Le
Boucher J., Cynober L.A.: Ornithine a-ketoglutarate: the puzzle. Nutrition, 14,
1998, č.11/12, s. 870-873.
Cynober
L.A.: Ornithine α-ketoglutarate. Kapitola v: Amino acid metabolism
and therapy in health and nutritional disease (editor: L.A.Cynober). CRC Press,
New York, 1995, s. 385-395.
Wernerman
J., Hammarqist F., Vinnars E.: a-ketoglutarate and postoperative
muscle catabolism. The Lancet, 335, 8691, 1990, s. 701-703.
Zadák,
Z.: Metabolismus proteinů a aminokyselin v akutních stavech - význam pro
intenzivní péči. In: Z. Zadák: Výživa v intenzivní péči. Praha, Grada,
2002, s. 74 - 96.
.