Základní vyšetřovací metodou hypotalamo-hypofyzární oblasti je prostý snímek lebky na turecké sedlo, který může prokázat postižení kostních struktur při větších expanzích v oblasti hypofýzy. Detailnější zobrazení poskytuje vyšetření pomocí CT a zejména magnetickou rezonancí (MR), která je schopna prokázat i ložiska o velikosti několika mm.
Funkční vyšetření adenohypofýzy začínáme stanovením hormonů v séru, přičemž je nutné vyšetřit nejen hladinu hormonů hypofýzy, ale i hormonů cílových žláz jimi řízených (PRL, LH, FSH-estradiol resp. testosteron, GH – IGF-I, ACTH – vylučování volného kortisolu močí, TSH – volný tyroxin). Někdy je porucha funkce zřejmá již na základě těchto bazálních hodnot, často však je potřeba podezření na hyperfunkci doložit blokádními testy (dexametazonový test při hyperkortisolismu, orální glukózový toleranční test při akromegalii) a podezření na hypofunkci testy stimulačními. Ty jsou založeny buď na podání příslušného hypotalamického releasing hormonu (TRH test, GnRH test, CRH test), na stimulaci vyšších center (inzulínová hypoglykémie) nebo na navození poklesu periferního hormonu (metopironový test).
Funkci neurohypofýzy posuzujeme obyčejně nepřímo pomocí změn osmolality moči a séra.
Další informace
Klinická biochemie hormonálních poruch
Jan Čáp
.