Diagnózy a syndromyDiagnózy a syndromy neformalizované

Selhání akutní renální

JMAAI

Akutní renální selhání je stav spojený s rychlým snížením vylučovací schopnosti ledvin, kdy záhy dochází k oligurii (< 400 ml/den). Existuje však i neoligurická forma, anurie bývá spíše vzácná.

 

Akutní selhání ledvin je život ohrožující stav vyvolaný pestrými etiologickými faktory. Je třeba rozlišit mezi

  • akutním renálním selháním, kdy glomerulární filtrace klesá během několika hodin nebo dnů a
  • rychle progredujícím renálním selháním, kdy se filtrace postupně snižuje v časovém úseku několika týdnů až měsíců.

 

Příčiny jsou obou stavů rozdílné.

 

Akutní renální selhání začíná obvykle asymptomaticky a bývá často diagnostikováno až na základě laboratorního nálezu (zvýšení urey a kreatininu). Může komplikovat řadu onemocnění, zásadně je však třeba rozlišit 3 různé kategorie:

  • Prerenální  - u stavů s omezením prokrvení ledvin = hypoperfúze, (asi 55 %), absolutní pokles efektivního průtoku krve ledvinou, větší ztráta krve, dehydratace (průjem, zvracení, renální ztráty, ztráty popálenou kůží, výrazným  pocením),  relativní pokles cirkulujícího objemu krve, neefektivní arteriální volum, městnavá srdeční vada, dysrytmie, sepse, jaterní selhání, blokáda přívodu krve k ledvině, bilaterální tromboembolizace renálních arterií, aneurysma a. renalis nebo aorty
  • Vlastní renální (poškození parenchymu ledvin; asi 40 %), vaskulární příčiny, postižení glomerulů, postižení tubulů, tubulointersticiální onemocnění, působení nefrotoxických látek
  • Postrenální (akutní uzávěr močových cest = obstrukční nefropatie; asi 5 %), obstrukce ureteru (oboustranný konkrement, nádor, koagulum, retroperitoneální fibróza), uzávěr uretry (prostatitis)

 

 

 

Prerenální, renální a postrenální selhání

 

Prerenální selhání

Hypovolémie

Přímé ztráty tekutin (GIT, ledvinami, krvácení), redistribuce tekutin

Nízký srdeční výdej

Srdeční onemocnění z různých příčin (ischemická postižení, arytmie, chlopenní vady a další), plicní hypertenze, embolizace

Změna cévní rezistence a změna perfúze ledvin

Systémová vazodilatace, renální vazokonstrikce, hepatorenální syndrom, terapie ACE inhibitory, hyperviskózní syndrom při myelomu

Renální selhání

Cévní neprůchodnost

Trombóza nebo embolizace arterií, trombóza žil

Postižení glomerulů

Glomerulonefritidy, vaskulitidy, systémová onemocnění, hemolyticko-uremický syndrom

Akutní tubulární nekróza

Při ischemii, při působení toxinů, při rhabdomyolýze

Intersticiální nefritida

V rámci alergie na léky, při virových, bakteriálních a mykotických infekcích

Tubulární obstrukce

Choroba z lehkých řetězců, precipitace léků a krystalů

Akutní rejekce

 

Postrenální selhání

Ureter

Obstrukce konkrementem, kreavní sraženinou, komprese nebo obstrukce nádorem

Močový měchýř

Hypertrofie nebo karcinom prostaty, konkrementy, nádory

Uretra

Jizvy, nádorová ložiska

 

 

V ohrožení jsou zejména pacienti v intenzívní péči, kde se akutní selhání ledvin velmi často. Posuzovat frekvenci výskytu akutního selhání ledvin podle literárních údajů je obtížné, protože chyběla obecně akceptovaná definice. Teprve zavedení  RIFLE klasifikace umožnilo posoudit výskyt akutního selhání ledvin u pacientů běžně přijímaných na jednotky intenzívní péče i na ostatní lůžková oddělení.

 

I když akutní renální selhání je reverzibilní situace, bývá relativně častou příčinou morbidity a mortality hospitalizovaných pacientů. Prerenální urémie jako funkční odpověď na hypoperfúzi ledvin se rychle upravuje po obnovení krevního zásobení ledviny a úpravě ultrafiltračního tlaku v glomerulech. Renální parenchym není poškozen. Nedojde-li však k nápravě a hypoperfúze přetrvává, vzniká ischémie ledvin s následným poškozením parenchymu a k přechodu do irreverzibilní vlastní renální formy (kupř. šoková ledvina při neupravené dehydrataci)

 

Laboratorní nálezy u akutního renálního selhání

  • Sérový kreatinin se zvyšuje u poškození parenchymu do 24 - 48 hod. U prerenálního selhání hodnoty kolísají. U ischemické nefropatie je vrchol  7. až 10. dne (stejně jako u tromboembolismu), ale návrat po odeznění ischemie je za dalších 7 - 14 dní, kdežto u tromboembolismu zvýšení přetrvává. U toxického poškození (kupř. cis-platinou) počáteční zvýšení, které trvá do 2. týdne, je pravděpodobně způsobeno nahromaděním nefrotoxické látky v buňkách, aniž by už došlo k jejich zjevnému poškození.
  • Hyperkaliémie, hyperfosfatémie, hyperurikémie, hypokalcémie a nález zvýšené CK-MM svědčí pro rhabdomyolýzu.
  • Hyperurikémie (> 900 µmol/l) spolu s hyperfosfatemií a zvýšením laktátdehydrogenázy ukazuje nejspíše na urátovou nefropatii.
  • Výrazná hyperkalemie může být jak příčinou tak důsledkem akutního renálního selhání. U oligoanurického selhání je vzestup plazmatického K+ o 0,5 mmol/l za den. Metabolická acidóza podporuje hyperkalémii vyplavováním K+ z buněk. Kalémie pod 6,0 mmol/l je obvykle asymptomatická.
  • Zvýšení anion gap a zvýšená hodnota osmolárního gap může znamenat otravu glykoly (Fridex).
  • Výrazná anemie v nepřítomnosti krvácení může být způsobena hemolýzou,  thromboembolismem, mikroangiopatií nebo myelomem.
  • Systémová eosinofilie ukazuje na alergickou intersticiální nefritidu nebo polyarteritis nodosa
  • Snížený komplement (složky C3, C4) může být důsledkem vazby komplementu při poškození bazální membrány glomerulů protilátkou proti bazální membráně.
  • Zvýšení cirkulujících imunokomplexů ukazuje na imunokomplexovou glomerulopatii nebo vaskulitidu.

 

Základní měřitelné, akceptovatelné a prakticky využitelné markery renálních funkcí (podle kritického zhodnocení panelem AQQI v roce 2004) jsou uvedeny v tabulce:

 

Funkce, pro kterou je marker specifický

Měřitelný ukazatel

Poznámka

Glomerulární filtrace

Kreatinin v séru (plazmě), clearance kreatininu určená ve dvouhodinovém sběru, urea v séru (plazmě), clearance iohexolu, iopromidu, iothalamátu

Jako akceptovatelné, ale nevhodné pro praxi jsou hodnoceny: 24-hodinová clearance kreatininu, clearance inulinu, clearance 99mTc-MAG3 a 52Cr-EDTA. Clearance PAH nemá pro uvedený účel žádné opodstatnění.

Průtok krve ledvinou

Ultrazvukové metody

Jako akceptovatelné, ale nevhodné pro praxi jsou hodnoceny: angiografie, diluce indikátoru (termodiluce nebo PAH) a BOLD MRI.

Tubulární funkce

Diuréza, bilance vody (a iontů), chemické a morfologické vyšetření moče, frakční exkrece Na+, osmolalita v moči (případně v séru nebo plazmě), poměr močového a sérového (plazmatického) kreatininu

Tubulární proteiny jsou označeny jako neakceptovatelné i současně nevhodné pro praxi.

 

PAH = 4-aminohippurová kyselina (para-aminohippurová)

EDTA = ethylen-diamino-tetraoctová kyselina

BOLD MRI = Blood Oxygenation Level Dependent Magnetic Resonance Imaging

MAG3 = merkaptoacetyltriglycine (MAG-3)

 

 

Biochemická vyšetření v nefrologii, používaná při diagnostice a sledování akutního selhání ledvin

 

Skupina vyšetření

Jednotlivé analyty, testy a výpočty

Poznámky

Sérum, plazma

Kreatinin

 

Základní ukazatel, jeden z výchozích parametrů klasifikace RIFLE. Součást rovnic MDRD. Nezbytný pro výpočty odvozených renálních funkčních ukazatelů (frakční exkrece, indexy). Charakteristika poklesu filtrace, změny rychlé a paralelní s hemodynamickými funkcemi. Nejvyšší koncentrace za 3 – 5 dnů u postižení radiokontrastními látkami, za 7 – 10 dnů u ischemického postižení

Urea v séru

 

Vyšší vzestup než vykazuje kreatinin v počátcích prerenálního selhání, význam pro vypočtené ukazatele diferenciální diagnostiky prerenálního a renálního selhání. Součást „dvou-„ a „tříparametrové“ MDRD rovnice.

Cystatin C v plazmě

 

Může odrážet jemnější změny GFR než kreatinin; na druhé straně je vhodnější častější monitorování urey a kreatininu vzhledem k nenáročnosti stanovení. Může se zvyšovat dříve než ostatní biomarkery poklesu GFR.

Na+

Základní ukazatel poměru mezi sodným kationtem a vodou. Součást výpočtu frakční exkrece sodného kationtu.

K+, fosfáty, Ca2+

Významný vzestup u rhabdomyolýzy

Urát

Významný vzestup u rhabdomyolýzy a u urátové nefropatie po efektivní protinádorové terapii

CK (kreatinkináza)

 

Významný vzestup u rabdomyolýzy, vyšetření myoglobinu v séru má omezený význam

Albumin

 

Základní ukazatel nutrice a jaterní proteosyntézy, stavu poolu albuminu v plazmě, distribuce albuminu a transportní kapacity pro léky a hormony. Součást „tříparametrové“ rovnice MDRD, součást prognostického skórovacího systému SHARF.

Osmolalita

Význam pro vypočtené ukazatele diferenciální diagnostiky renálního a prerenálního selhání, použití pro porovnání měření a vypočtené osmolality (osmolal gap) při intoxikacích organickými látkami (methanol, ethanol, ethylénglykol)

Moč

Diuréza

Základní ukazatel, jeden z výchozích patametrů klasifikace RIFLE

Na+

Pro diferenciální diagnostiku prerenálního a renálního selhání. Součást výpočtu frakční exkrece sodného kationtu.

K+

Pro posouzení schopnosti ledvin regulovat homeostázu draselného kationtu

Ca, P

Pro diferenciální diagnostiku

Kreatinin

Pro výpočet frakčních exkrecí a případně clearance kreatininu (přednost mají krátké, např. dvouhodinové, sběry moče).

Osmolalita

Pro výpočet frakčních exkrecí a dalších dopočtených ukazatelů

Myoglobin

U rhabdomyolýzy

Mikroalbuminurie

Doplňující vyšetření s cílem posoudit stav ledvin, časný marker postižení ledvin například u diabetu a hypertenzi.

Tubulární indikátorové proteiny

Alfa-1—mikroglobulin, beta—2-mikroglobulin, N-acetylglukózaminidáza, Bence-Jonesova bílkovina (lehké řetězce), stanovení imunofixací moči nebo kvantitativně.

Močový sediment a chemické vyšetření moče

Hemoglobin

Při pátrání po možné rhabdomyolýze; myoglobin je detekčními proužky neodlišitelný od hemoglobinu, podezření na myoglobinurii zvyšuje nepřítomnost erytrocytů v moči (neplatí vždy)

Válce

Hyalinní u prerenálního selhání, granulované u renálního selhání

Renální tubulární buňky

Základní a specifický marker tubulárního poškození.

Uráty

Akutní selhání ledvin po chemoterapii

Oxalátové krystaly

Otrava etylénglykolem

Erytrocyty, leukocyty

Renální selhání z různých příčin

Proteiny

Renální selhání z různých příčin

Výpočty

Frakční exkrece

 

Nejdůležitější je frakční exkrece sodného kationtu (FENa) a frakční exkrece osmolální, pro diferenciální diagnostiku prerenálního a renálního selhání a určení typu diurézy. U pacientů léčených diuretiky se FENa nahrazuje výpočtem frakční exkrece urey.

Odhady glomerulární filtrace

Obvykle má přednost monitorování sérových koncentrací urey a kreatininu před odhady GFR, ať již jsou provedeny podle jakéhokoli postupu. Hodnocení GFR je ale na druhé straně součástí klasifikace RIFLE. Pokud se GFR odhaduje podle klasické clearance kreatininu, přednost mají dvouhodinové sběry moče.

Nové a perspektivní markery

Kidney Injury Molecule-1 (KIM-1)

 

Kidney Injury Molecule – 1, časný močový marker postižení tubulů

Interleukin 18

 

Interleukin 18, nově studovaný marker, podílí se na imunitní reakci.

NAG

 

N-acetyl-beta-D-glukózaminidáza

Neutrophil gelatinase-associated lipocalin

 

Neutrophil gelatinase-associated lipocalin

další markery

Sodium/hydrogen exchanger isoform 3, matrix metalloproteinase 9, kidney injury molecule 3, cystein-rich protein 61

 

 

Další informace

Fyziologie a biochemie ledvin

Selhání ledvin u rabdomyolýzy

Akutní renální selhání u starších osob

Klinická biochemie v intenzivní péči

 

 

Jaroslav Masopust, Antonín Jabor