Akutní renální selhání u starších osob
Predispozice k tomuto selhání o starších osob jsou tři.
První je již zmíněný výskyt chronických systémových onemocnění. Druhou
představuje frekvence chirurgických zákroků s nutností následné umělé
ventilace, vznikem nemocniční infekce a rozvojem víceorgánového funkčního
selhání. Konečně stárnoucí populace konzumuje dvojnásobek léků proti všem
ostatním věkovým skupinám. Řada přípravků je nefrotoxických a někdy je
zapomínáno, že vzhledem k zhoršování renálních funkcí, by se měly jejich
dávky úměrně snižovat.
Určit incidenci akutního renálního selhání u starší populace
není snadné, protože všichni autoři nevycházejí z jeho jednotné definice.
Někteří sem zahrnují i nemocné s akutním zvýšením kreatininémie, jiní řadí
pod toto selhání jeho všechny formy a konečně další jen akutní tubulární
nekrózu. Závažnost této problematiky pro SO ilustruje práce z regionu
Devonshire v Anglii. Frekvence akutního renálního selhání zde za dvouletí
období byla140 osob na milión populace. Z toho počtu bylo 72% nemocných ve
věku nad 70 let. Přihlédnutí k věkovým kategoriím prokázalo pro
dospělé pod 50 let frekvenci 17 na milión a rok, pro 80-89 leté to bylo 949 na
hypotetický milión populace této věkové kategorie a rok (Eliahou et. al.,
1998).
Příčiny:
1. Renovaskulární
onemocnění.
- Trombóza
a. renalis nebo jejích intrarenálních větví.
- Embolie,
nejčastěji emboly z aterosklerotických ulcerací aorty; přicházejí buď
spontánně nebo jako následek manipulací při chirurgických výkonech
(angioplastika, by-pass), nebo při arteriografii. Sekce nemocných, kteří
zemřeli do šesti měsíců po angiografii, prokazují embolizaci ateromových
hmot v 25 – 30 %. Renální biopsie u starších osob s akutním nebo
subakutním renálním selhání prokazují embolizaci ateromových hmot v 7,8 %
.
2. Hemodynamické
příčiny.
- Nesteroidní
protizánětlivé léky (NSAID). Inhibují produkci vasodilatačních
prostaglandinů, dochází
k potenciaci vasokonstrikce (nervové zásobení ledvin, alfa-adrenergní
systém, antiotensin II a vasopresin). V kombinaci s nižším
průtokem ledvin u starších osob může dojít k selhání ledvin. Rizikoví
jsou hypertonici, SO s arteriosklerotickým kardiovaskulárním
onemocněním, chronickou renální nedostatečností, se stavy renální
hypoperfuze po diuretikách, s cirhózou, nefrotickým syndromem a městnavým
srdečním selháním. Léky se uplatňují v etiologii 25 % ARS u starších
osob. Nejsou ale důkazy, že NSAID zhoršují funkce ledvin u jinak zdravých
starších osob.
- Inhibitory
angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) mohou vést k hemodynamickému
selhání ledvin u predisponovaných nemocných (se stenózou renálních
artérií, těžkým chronickým srdečním selháním, polycystickými ledvinami
nebo nefrosklerózou). Frekvence renálního selhání u nemocných se stenózou
a. renalis je 6-23 %, mají-li jen jednu ledvinu až 38 % .
3. Akutní tubulární
nekróza bývá nejčastější příčinou ARS. Neoligurická forma je u starších
osob zřejmě vzácnější než v mladší populaci. Příčiny akutní tubulární
nekrózy:
- Poischemické
stavy (až v 50 % těchto nekróz u starších osob) po infarktu myokardu, při
komplikovaném operačním a pooperačním průběhu, např. po
kardiochirurgických operacích nebo po operacích aneuryzmatu břišní aorty u
lidí nad 70 let. Frekvence této operace roste díky lepší diagnostice i
prodlužování života, po kardiochirurgických operacích. Dialýza je nutná v
1,2 % po výkonech na koronárních artériích a tito dialyzovaní mají
mortalitu až 44 %.
- Sepse
vycházející hlavně z břicha, hlavně gramnegativní infekce, je
příčinou až 30% akutních renálních selhání u starších osob. Obraz
septického šoku bývá netypický, nemocný je při afebrilním stavu zmatený,
slabý, má nechutenství.
- Víceorgánové
funkční selhání: u starších osob na rozdíl od mladších předcházejí často
orgánová onemocnění (ischemická choroba srdeční, chronická plicní a
renální onemocnění, diabetes, cirhóza). Vyvolávajícími momenty jsou
nejčastěji infekce, metastazující karcinom, srdeční arytmie nebo infarkt,
hemorhagický šok.
- Nefrotoxické
vlivy. Po užití kontrastních prostředků s jodem stoupá riziko akutní
tubulární nekrózy s věkem (pokles renálních funkcí), při systémových
onemocněních (diabetes), nedostatečném zavodnění a s hyperosmolalitou
užitého roztoku. Nepříznivá je kombinace chronického renálního selhání +
dehydratace po furosemidu. Akutní renální selhání po kontrastních
prostředcích je obecně reverzibilní, ale v uvedených situacích je
vhodné se vyšetření vyhnout. Při léčbě aminoglykosidovými antibiotiky
stoupá riziko s délkou terapie, deplecí volumu a při souběžném užití
cefalotinu. Rizikový je i vankomycin, souběžné užití kličkových diuretik
jeho toxicitu u starších osob zvyšuje.
4. Akutní
intersticiální nefritida. Riziko stoupá při polypragmazii, zejména
s NSAID.
5. Glomerulonefritis
není u starších osob vzácná a prognóza je špatná. Při agresivní imunosupresi je
riziko úmrtí 5,3x vyšší než u mladých osob Tato léčba je kontraindikována
při S_kreatininu nad 530 µmol/l a při anurii. Klinickou manifestací bývá
hypertenze, edémy, dušnost, plicní městnání. Také zde, stejně jako sub 4,
je vhodná biopsie.
Další informace
Klinická biochemie u starších osob
Vodní a solný metabolismus u starších
osob
Funkce ledvin u starších osob
Dehydratace u starších osob
Poruchy acidobazické rovnováhy u
starších osob
Regulace teploty u starších osob
Proteinoenergetická malnutrice u
starších oso
Refeending syndrom u starších osob
Antonín Kazda
Recenze Antonín Jabor