Indikace vyšetření protilátek proti
extrahovatelným jaderným antigenům v imunologii
Stanovení protilátek proti extrahovatelným jaderným antigenům, tzv. ENA protilátek má zásadní význam pro diferenciální diagnostiku autoimunitních systémových onemocnění. Anti-Sm (Smithův antigen) autoprotilátky se vyskytují u 25-30% pacientů se SLE, ale mohou být přítomny také u překryvného syndromu s rysy sklerodermie, polymyozitidy a revmatoidní artritidy. Anti-U1RNP pozitivita s přítomností protilátek proti malému nukleárnímu ribonukleoproteinu je charakteristická pro smíšené onemocnění pojivové tkáně (MCTD) a bývá také u SLE. Anti-SS-A (Ro) protilátky se vyskytují až u 95% pacientů se Sjőgrenovým syndromem, mohou se vyskytovat také u SLE, revmatoidní artritidy a překryvného syndromu. U gravidních protilátek se SLE je přítomnost anti-SS-A protilátek spojena s ohrožením plodu vrozeným srdečním AV blokem. Anti-SS-B (LA) autoprotilátky jsou často přítomny u Sjőgrenova syndromu, v menší míře u SLE nebo sklerodermie. Anti-Scl-70 protilátky odpovídají specifitou topoizomeráze I a jsou charakteristické zejména pro sklerodermii, u pacientů s Raynaudovým syndromem se mohou objevit ještě před systémovými příznaky, méně časté jsou u CREST syndromu, polymyositidy nebo u ostatních systémových onemocněních. Anti-Jo-1 autoprotilátky se váží na topoizomerázu I u autoimunitních procesů postihujících svalové buňky, zvýšené titry těchto protilátek můžeme zaznamenat u dermatomyozitidy a polymyozitidy, popř. i u překryvného syndromu. Anti-dsDNA protilátky proti nativní dvouvláknové DNA jsou vysoce specifické pro SLE (až 95%).
Další informace
Indikace
imunologických vyšetření
Autoprotilátky u
autoimunitních chorob
Deficity komplementového
systému
Ilja Stříž (2009-11-03)