Indikace vyšetření orgánově specifických
protilátek v imunologii
Z orgánově specifických protilátek je zřejmě nejčastěji indikováno stanovení protilátek proti štítné žláze u osob s podezřením na tyreopatii, zejména při klinickém obrazu hypofunkce. Rutinně se vyšetřují protilátky proti tyreoidální peroxidáze a protilátky proti tyreoglobulinu.
U pacientů s diabetem I. typu a jejich příbuzných se můžeme setkat s protilátkami proti isoformě dekarboxyláze kyseliny glutamové (anti-GAD), tyrosin fosfatáze IA2 (anti-IA2) nebo proti insulinu, imunofluorescenčně lze též detekovat protilátky širší specifity zaměřené proti buňkám Langerhansových ostrůvků. Nutno však brát v úvahu, že u řady pacientů nemusí být tyto autoprotilátky přítomny.
Při podezření na celiakii provádíme průkaz protilátek proti tkáňové transglutamináze (anti-tTG) ve třídě IgA, který může být kombinován ještě s konfirmační detekcí protilátek proti endomysiu. V případě IgA deficience se doporučuje provést průkaz protilátek isotypu IgG. Tyto testy s vyšší specificitou postupně nahrazují původně zavedené stanovení protilátek proti gliadinu, stále se však ke konečnému potvrzení diagnózy doporučuje vyšetření bioptické.
Protilátky proti parietálním buňkám se vyskytují u autoimunitní gastritidy a lze je prokázat až u 90% pacientů s perniciózní anemií, s věkem dochází někdy jejich výskytu i u zdravých osob (v osmé dekádě až k 10%)
Protilátky proti Sacharomyces cerevisiae (ASCA) jsou někdy indikovány u nespecifických střevních zánětů, kde lze jejich přítomnost prokázat u pacientů s Crohnovou chorobou, naopak u ulcerózní kolitidy se vyskytují spíše sporadicky.
Protilátky proti cyklickým citrulinovaným peptidům (anti-CCP) znamenají výrazný pokrok v serologické diagnostice revmatoidní artritidy a jejich vyšetřování vhodně doplnilo dosud využívané stanovení revmatoidního faktoru s nepřesvědčivou specificitou i sensitivitou.
Další informace
Indikace
imunologických vyšetření
Autoprotilátky u
autoimunitních chorob
Deficity komplementového
systému
Ilja Stříž (2009-11-03)