Jako vředová choroba je označována benigní změna sliznice žaludku, která zasahuje přinejmenším k vrstvě muscularis mucosae. Epidemiologicky se v žaludku vyskytuje mezi oběma pohlavími v poměru 1 : 1, přičemž při vzniku hrají nemalou roli léky typu NSA.
Rozlišuje se akutní (stresová) a chronická (recidivující) forma. Typické lokalizace onemocnění uvádí obrázek.
Obrázek: Lokalizace peptických lézi žaludku v %
Klinicky se vředová choroba projevuje vedle dyspeptických potíží také epigastrickou bolestí, nevolností i nechutenstvím. Na druhé straně je potřeba ale připomenout, že až ve 20 % probíhá onemocnění asymptomaticky. Obecně můžeme říci, že typická bolest je periodická, vázaná nejenom na denní dobu, ale i příjem potravy (obvykle 2 – 4 hodiny po příjmu potravy). I když zkušenosti z gastroenterologických ambulancí v poslední době nejsou zcela jednoznačné, lze říci s určitou licencí nepřesnosti, že její výskyt je periodický i v průběhu roku a vedle období v řádu týdnů (jaro, podzim), kdy se diagnostikuje častěji, následuje perioda v délce i několika měsíců jejího sníženého výskytu.
Nejzávažnějšími komplikacemi vředové choroby jsou perforace vředu, penetrace a krvácení.
Ve farmakologické léčbě vředové choroby gastroduodena (VCH-GD) se dnes uplatňují moderní preparáty tlumící sekreci žaludečních šťáv ze skupiny blokátorů protonové pumpy (PPI), ze skupiny blokátorů H2 receptorů a léky vytvářející “ochrannou vrstvu“ nad kyselým prostředím atakovanou sliznicí se sníženou tvorbou hlenu, popřípadě tvorbou hlenu snížené kvality (sucralfát). V každém případě doporučujeme omezit příjem nesteroidních antirevmatik, kortikoidů, eradikaci infekce HP a léčbu závažných souběžných onemocnění (například hyperparathyreoidismus, chronické plicní onemocnění, chronické selhávání ledvin, jaterní cirhózu, refluxní esofagitidu).
Významnou součástí léčby VCH-GD jsou samozřejmě také dietní opatření s vyloučením dráždivých, pikantních jídel (nadměrné užívání jídel s vysokým obsahem soli, koření, pálivé papriky, uzeniny) omezení spotřeby nápojů se zvýšeným obsahem kofeinu, teinu, alkoholu a nápojů nadměrně sycených oxidem uhličitým. Nepochybně příznivý účinek mají režimová opatření v timingu stravování (menší porce a vícekrát denně).
Žádoucí je zanechání, či výrazné omezení kouření (hlavně nalačno), dostatek pasivního i aktivního odpočinku s pohybem v přírodě, potlačení psychického stresu. Nepopíratelně příznivý je správně ordinovaný salinický účinek minerálních vod v průběhu lázeňské léčby. Lze říci, že léčba VCH-GD je léčba komplexní a mezioborová a jejím příznivým efektem je i neustále se snižující počet nutných (!) chirurgických intervencí a resekčních výkonů u nemocných.
Literatura
1. Burton LK, Murray JA, Thompson DM. Ušní, nosní a krční projevy gastroezofageální refluxní choroby. Medicína po promoci 2005; 6: 37–42.
2. Dambro MR. Griffith´s 5-minute clinical consultt. Philadelphia, Lippincot Williams & Wilkins 2003: 1343 s.
3. Dítě P. et al. Akutní stavy v gastroenterologii. Praha, Galén, 2005: 314 s.
4. Haslett C, Chilver ER, Boon NA, Colledge NR. Davidson´s principles and practice of medicine. Edinburgh, Churchill
5. Livingstone 2002: 1274 s.
6. Jamison J. Clinical guide to nutrition and dietary supplements in disease management. Edinburgh, Churchill Livingstone 2003: 790 s.
7. Lukáš K. Refluxní choroba. Praha, Triton, 1998: 118 s.
8. Mařatka Zdeněk. Gastroenterologie. Praha, Karolinum 1999: 490 s.
9. Renz-Polster H, Braun J. Basislehrbuch Innere Medizin. München, Urban & Fischer: 2001: 1216 s.
Další informace
Fyziologie gastrointestinálního traktu
Gastritida erozivní a hemoragická
Gastritida s pozitivitou Helicobacter pylori (typ B)
Diagnostika Helicobacter pylori
Peter Hegyi
Zdeněk Wilhelm