Jaterní krevní oběh
Splanchnická oblast je významně prokrvena (25 – 30 % minutového krevního objemu). Je absolutně nejvyšší ze všech orgánových systémů.
Okysličená krev je na úroveň jaterního lalůčku přiváděna interlobárními větvemi jaterní artérie (tvoří okolo 25 % přiváděné krve do jater). Souběžně s arteriální krví proudí žilními větvemi vrátnicové žíly (v. portae) žilní krev z oblasti splanchniku (tvoří okolo 75 % přiváděné krve). Portálním oběhem se do jater dostávají vstřebané substráty a za přítomnosti kyslíku jsou aerobně metabolizovány.
Odkysličená a na vstřebané substráty chudá krev je následně odváděna do centrální žíly jaterního lalůčku. Přesně opačným směrem, tedy proti toku krve jaterním lalůčkem proudí ve žlučových kanálcích v jaterních sinusoidách vzniklá žluč. Ta je následně žlučovými cestami svedena do zásobníku žluči – žlučníku .
Schéma jaterního lalůčku, krevní oběh, žlučové cesty
Centrální žíly jsou prvotními větvemi jaterní žíly, ústící do dolní duté žíly.
Jaterní buňky – hepatocyty – nacházející se v těsné blízkosti větví jaterní tepny i vrátnicové žíly (označované jako periportální hepatocyty) jsou zařazovány do skupiny – zóny I. Hepatocyty v těsné blízkosti centrální žíly pak tvoří zónu III, když přechodná zóna II se nachází mezi zónou I. a III. Tato topografie se významně uplatňuje v odlišné fyziologické funkci hepatocytů jednotlivých zón.
Funkce hepatocytů v závislosti na topografii v jaterním lalůčku
|
zóna I. |
zóna III. |
|
katabolismus aminokyselin |
|
|
tvorba žluče |
|
|
tvorba žlučových kyselin (v závislosti na toku žluče) |
syntéza glutaminu |
|
oxidativní energetický metabolismus (zejména beta oxidace) |
tvorba žlučových kyselin nezávisle na toku žluče) |
|
|
biotransformace léků |
Jaterní tkáň je současně významným rezervoárem krve v organismu. Předpokládá se, že při kontrakci jaterních cév mohou játra poskytnout krevnímu, mimojaternímu oběhu až 50 % svého původního krevního objemu.
Literatura
1. Boulpaep EL.: Medical physiology. Philadelphia, Saunders 2003: 1319 s.
2. Deetjen P, Speckmann EJ, Hescheler J.: Physiologie. München, Urban & Fischer 2005: 944 s.
3. Costanzo LS: Physiology. Philadelphia, Saunders 2006: 490 s.
4. Guyton AC, Hall JE.: Textbook of medical physiology. Philadelphia, W. B. Saunders company 2000: 1064 s.
Další informace
Fyziologie gastrointestinálního traktu
Zdeněk Wilhelm
Peter Hegyi