Tvorba močových kamenů v močovém traktu je
komplikací řady poruch. Klasifikace je nejednotná, liší se podle jednotlivých
autorů. Následující rozdělení litiázy respektuje metabolický podklad i obvyklé
laboratorní vyšetřovací postupy.
Patří mezi vzácné příčiny urolitiázy. Řadí se sem
2,8-dihydroxyadeninurie, xantinurie a primární hyperoxalurie (uvedena
samostatně v textu o hyperoxaluriích).
Do této skupiny se zařazuje cystinurie a renální
tubulární acidózy.
Příčinou tohoto druhu litiázy může být dna, ale
najde se i urátová litiáza bez typických dnavých projevů. K tomuto druhu
litiázy vedou dále stavy s rozpadem buněčných jader (myeloproliferativní
choroby, cytostatická léčba), zejména jsou-li spojeny s nízkými objemy moči
s pH v kyselé oblasti.
Hyperkalciurii lze rozdělit na tři základní a
nejčastější typy:
rezorptivní (při
hyperparatyreóze).
Do první skupiny se řadí také hyperkalciurie při renálním
úniku fosfátů. Speciálním případem je hyperkalciurie při zvýšení produkce vitaminu
D, existují také hyperkalciurie
z kombinovaných příčin.
Rozdíly mezi
jednotlivými typy hyperkalciurie jsou uvedeny samostatně.
Další příčiny hyperkalciurie (sarkoidóza, Milk -
alkali syndrom, imobilizace, Cushingova choroba a Cushingův syndrom,
hypertyreóza, nádorové choroby a další) svým patofyziologickým základem často
patří do uvedeným typů hyperkalciurie.
Sem se řadí střevní hyperoxalurie (viz hyperoxalurie) a další, kombinované
poruchy.
Tuto nepřesně ohraničenou skupinu reprezentuje
kalciová litiáza při hyperoxalurii, nedostatek inhibitorů krystalizace v moči,
hypocitráturie, kalciumoxalátová
hyperurikosurická litiáza a různé
smíšené poruchy.
VII. Sekundární urolitiáza
Mezi sekundární urolitiázu se řadí litiáza infekční, při obstrukci, anatomických defektech močového traktu, při podávání litogenních chemických látek nebo léků a při houbovité ledvině.
Antonín Jabor