Litiáza: vliv stravy

Proteiny

existuje souvislost mezi vysokým příjmem proteinů a incidencí močových kamenů. Po požití proteinů se zvyšuje glomerulální filtrace, kalciurie, oxalurie, urikosurie, objevuje se metabolická acidóza a klesá citráturie. Přechodná metabolická acidóza může také zvýšit resorpci vápníku z kostí a snížit jeho reabsorpci v distálním tubulu. K nízké reabsorpci vápníku napomáhá také komplexace se sulfáty (jejich obsah je zvýšen díky síru obsahujícím aminokyselinám živočišných proteinů). Obecně lze říci, že nižší dávky bílkovin (zvláště živočišných) jsou doporučeny u všech typů urolitiáz.

Citráty

jsou přirozeným inhibitorem krystalizace moče, tvoří s vápníkem dobře rozpustné komplexy a snižují tak relativní nasycení moče vzhledem ke kalciumfosfátu a kalciumoxalátu. Teoreticky by měly být všechny přijaté citráty (intestinální) přeměněny na bikarbonáty. Výsledná metabolická alkalóza vede ke zvýšené exkreci citrátů do moče (alkalóza ji zvyšuje a acidóza snižuje).

Vláknina

 při požívání rýžových otrub obvykle dochází k poklesu kalciurie a snížení tvorby kamenů u jedinců s hyperkalciurií. Obsah oxalátů je nejvyšší u pšeničných otrub (240 mg/100 g), následují rýžové, sójové a kukuřičné otruby (7mg/100 g). Není známo zda může příjem vlákniny působit jako ochranný faktor proti vzniku urolitiázy.

Sacharidy

existují ojedinělé práce, které popisovaly vyšší výskyt urolitiázy u jedinců, kteří nadměrně požívají jenoduché cukry. Názory jsou kontroverzní.

Tuky

 zvýšeným obsahem tuků ve stravě dochází k poklesu hodnot vápníku a oxalátů, ale i hořčíku a citrátů v moči. Mechanismus tohoto jevu není dostatečně prostudován a názory na s tím spojené riziko urolitiázy jsou kontroverzní.

Hořčík

 váže střevní a močové oxaláty za vzniku komplexu, který je mnohem rozpustnější než kalciumoxalát; snižuje tak riziko kalciumoxalátové litiázy.

Draslík

jeho nedostatek je spojován s vyšší kalciurií. Neexistují však studie, které by prokázaly pozitivní vliv podávání draslíku na riziko urolitiázy.

Fosfáty

 vyšší příjem fosfátů vede k vyšší fosfaturii a poklesu kalciurie. Tento efekt se využívá u absorpční i renální hyperkalciurie. Naopak, podáváním látek, které vážou střevní fosfáty (tzv. Al antacida) může být pozitivně ovlivněn výskyt struvitové litiázy

Alkohol

alkoholické nápoje často obsahují vápník, oxaláty, a guanosin, který je metabolizován na kyselinu močovou. Náhlé zvýšení alkoholu v krvi je spojeno se zvýšením kalciurie, magnezinurie a odpadu kortizolu v moči (demineralizace skeletu) a poklesem pH moče. Také mezi konzumací alkoholu a hyperurikémií a hyperurikosurií je lineární vztah. Incidence močových konkrementů u chronických alkoholiků však nebyla studována. Proti litogenním faktorům působí u těchto jedinců zvýšená diuréza a magneziurie.

Vitamín C

je metabolizován na oxalát. Údaje o jeho vlivu na oxalurii se různí. Je to patrně obtížným stanovením oxalátu v přítomnosti askorbátu. Některé práce dokládají zvýšení oxalurie, v jiných nebyl nalezen rozdíl.

Pyridoxin

jeho nedostatek vede k hyperoxalurii

Vitamín D

mimo přímého vztahu mezi obsahem vitamínu D v krvi a exkrecí vápníku nebyla nalezena data prokazující vyšší výskyt urolitiázy po delším slunění nebo vyšším příjmu vitamínu D.