Hyperoxalurie je při kalciové litiáze spolu hyperkalciurií v Evropě u jedinců s recidivující urolitiázou nejčastějším typem metabolických odchylek (40 - 60 %). Samostatně se vyskytující hyperoxalurie nepatří mezi nejčastější metabolické příčiny urolitiázy; vyskytují se u 2 až 15 % litiáz (Resnick 1990, Tam 1992). Kalciumoxalát (šťavelan vápenatý) je hlavní složka konkrementů, které se v naší oblasti vyskytují nejčastěji. V posledních desetiletích se považuje pro genezi kalciumoxalátových konkrementů významné i mírné zvýšení oxalurie (mnohdy významnější než hyperkalciurie)

Kyselina šťavelová (oxalová) je silná dikarboxylová kyselina, která tvoří s kalciem velmi špatně rozpustné soli a je v přírodě hojně rozšířena ve formě draselných i vápenatých solí (rostliny, houby, atp.). V přírodě se šťavelany rozkládají samovolnou oxidací, větším dílem pak bakteriemi a plísněmi s oxalolytickými vlastnostmi (ve vodě, hlíně, atp.).

V těle vznikají oxaláty endogenní biosyntézou. Jen asi 5 - 20 % oxalátů v moči je exogenního původu z potravy. Za prekursory šťavelanů jsou považovány kyselina askorbová, glykolát a glyoxylát. Vysoký obsah kalcia v potravě napomáhá tvoření nerozpustného kalciumoxalátu, který je v GIT těžce vstřebatelný (jeho vstřebávání napomáhá hyperchlorhydrie; achlorhydrie jej naopak snižuje). Oxalát je absorbován ze stravy v tenkém střevě pasivní difůzí (v colon se vstřebává pouze mizivé množství). Za normálních okolností se vstřebá 6-12% přijatých oxalátů (pouze asi 10% oxalátů v moči je exogenního původu). Pokud je v GIT snížená koncentrace vápníku (průjmy, steatorhoe, střevní bypass), dochází ke zvýšení oxalurie (snižuje se množství kalciumoxalátu, který je hůře vstřebatelný).

Celkové množství kyseliny oxalové v organismu je poměrně malé – 53,3 µmol (4.8 mg).

Do moči se dostávají oxaláty jak glomerulární filtrací tak tubulární exkrecí. Oxalurie mírně stoupá s diurézou, ale zůstává nezměněna při poklesu renálních funkcí (v tomto kontextu je zajímavý vznik oxalátových depozit v ledvinách při dlouhodobé renální insuficienci).

Koncentrace oxalátů v krvi se pohybuje mezi 1.3-4.6 µmol/l, jejich clearence činí 162-358 ml/min, poměr clearence oxalátů a kreatininu činí u dospělých 1.4-2.6. Normální hodnoty oxalurie se pohybují u dospělých od 0.1-0.44 (0,5) mmol/den (10-40-45 mg/den). U dětí stoupá exkrece oxalátů s věkem, od 14 let věku se hodnoty oxalurie významně neliší od oxalurie dospělých. Pro hodnocení oxalurie se používá v praxi index oxalát/kreatinin v moči. Jeho hodnoty jsou u dětí vyšší než u dospělých, protože děti a mladiství mívají nižší hodnoty kreatininu než dospělí. Při interpretaci výsledků oxalurie je zapotřebí znát sezónní vlivy (oxalurie se zvyšuje na jaře a na podzim, tento efekt je nejspíše způsoben vlivem stravovacích zvyklostí) a její cirkadiální rytmy (za 1-8 hodin po požití stravy s kyselinou šťavelovou se oxalurie zvyšuje. Při hladovění oxalurie klesá a cirkadiální rytmus mizí).

Pacienti s oxalátovou urolitiázou mívají většinou vyšší oxalurii (v literatuře se udává zvýšení oxalurie o 20-63%), přičemž často u nich nacházíme také postprandiální hyperoxalurii (i proto se při odhadu oxalurie doporučuje používat postprandiální vzorek moče).

Hyperoxalurie se u jedinců s urolitiázou dozdělují různým způsobem. Rozlišuje se

hyperoxalurie primární (genetická porucha),
enterální (porucha ve vstřebávání žlučových solí) a
alimentární (nedostatek kalcia v potravě nebo nadměrný přívod oxalátů či prekursorů potravou).

Jiné, možná praktičtější dělení rozlišuje hyperoxalurie na

metabolické a
hyperabsorpční.

Do metabolických hyperoxalurií spadá

primární hyperoxalurie I. a II. typu
hyperoxalurie při nedostatku vitamínu B6,
po intoxikaci etylenglykolem,
po podání metoxyfluranu
po podání megadávek vitamínu C
při vysokém příjmu živočišných proteinů, při vysokém příjmu prekursorů oxalátů

Mezi absorpční hyperoxalurie zařazujeme

stavy při nadměrném přívodu oxalátů
při ileálních bypassech, při onemocnění gastrointestinálního traktu
při nedostatku vápníku ve stravě
při terapii celulosafosfátem nebo některými formami hrubé vlákniny.

Z hlediska laboratorního nálezu lze hyperoxalurie dělit na dvě skupiny:

mírná oxalurie - 0.5-0.8 mmol/l - často doprovází hyperkalciurii, především absorbční typ, kdy se kalcium vstřebá a volný oxalát je snadno absorbován. Jde nejčastěji o metabolickou, hyperabsorpční hyperoxalurii či hyperoxalurii z vysokého příjmu oxalátů a prekursorů.V tomto kontextu je nutno připomenout, že již mírná hyperoxalurie má silnější účinek na krystalizaci moče a vznik litiázy než významná hyperkalciurie.
významná oxalurie - > 0.8 mmol/l . Jde nejčastěji o primární hyperoxalurii (primární oxalóza), střevní bypassy střevní, ileostomie, atp.

Další informace

Klinická biochemie urolitiázy

Litiáza: etiopatogeneze

Litiáza kalciová při hyperkalciurii

Litiáza kalciová při hyperoxalurii

Litiáza kalciová při hyperurikosurii

Litiáza kalciová při hypocitráturii

Litiáza kalciová při hypomagneziurii

Litiáza urátová

Renální tubulární acidóza

David Stejskal