Urolitiáza představuje tvorbu močových konkrementů v ledvinách či vývodných močových cestách (za litiázu nepovažujeme nález mikroskopických krystalů v močovém sedimentu). Existence urolitiázy byla známa již od starověku

Z hlediska etiopatogeneze jde o multifaktoriální onemocnění. Urolitiáza bývá považována za metabolické onemocnění s urologickými projevy. Jako k metabolickému onemocnění však k urolitiáze většina lékařů nepřistupuje; mnozí ji spíše považují za záležitost oborů operačních a diagnostikou metabolických abnormalit se obvykle nezabývají.

Epidemiologicky se jedná o onemocnění časté a s vysokou tendencí k recidivám, nekončí často terapie této choroby odstraněním či destrukcí konkrementu z urotraktu; často je nutná prevence vzniku recidiv (odstranění event. metabolických poruch, které podmínily vznik konkrementu).

Metabolické vyšetření, detekce rizikových faktorů, klasifikace poruchy a její terapie nebývá většinou záležitostí urologů, ale spíše nefrologů (internistů), biochemiků a pediatrů. Mnoho pacientů s recidivující urolitiázou však nebývá vyšetřeno vůbec nebo je provedeno pouze vyšetření základní, které nezachytí významné poruchy. Zvláště diagnostika některých, relativně lehce léčitelných onemocnění (např. primární hyperparatyreóza nebývá kvalitně provedena a často se na tato onemocnění zapomíná; pacient bývá sužován recidivami konkrementů, renálními kolikami, dochází k postižení funkce ledvin, opakované urologické chirurgické zákroky nejsou efektivní.

Podstatná je i ekonomická stránka věci, kdy neúčelná terapie nemocného stojí statisícové částky. Přitom by stačila v mnohých případech relativně jednoduchá konzervativní či operativní intervence a nemocný by mohl svůj další život prožít bez větších urologických a nefrologických obtíží.

Množí se námitky, že při velkém rozvoji litotripse není podrobné vyšetření pacienta nutné; tento názor není však zcela oprávněný, protože náklady na litotrypse jsou vysoké, dochází při nich k traumatizaci renálního parenchymu a močových cest, opakované zákroky mohou vést i k těžkému postižení funkce ledvin (Coe, 1992).

Urolitiázu dělíme podle různých kritérií.

Dělení podle výskytu konkrementů:

1) cystolitiáza (v močovém měchýři)

2) nefrolitiáza (v dutém systému ledvin)

3) ureterolitiáza (v močovodu)

4) uretrolitiáza (v močové trubici)

5) prostatolitiáza (vznik konkrementů z prostatického sekretu v prostatě).

Litiáza rovněž může být

jednostranná
oboustranná

Dělení podle typu a složení konkrementu

Mezi nejčastěji analyzované kameny u osob s urolitiázou patří oxalát (42-59%), méně urát (13-26%), ještě menším podílem se vyskytují kameny fosfátové (13%) a smíšené (13%). Ostatní typy konkrementů se vyskytují velice zřídka.V močovém měchýři převažují kameny z kyseliny močové (55%) a fosfátů (27%); zřídka se vyskytuje litiáza smíšená (11%) a oxalátová (6%). Se zvyšujícím počtem recidiv dochází ke konverzi kamenů z kalciumoxalátu na kalciumfosfát; s počtem recidiv se tedy mění složení kamene a výkyt konkremkentu z kalciumfosfátu může být teoreticky spjat s vyšší závažností choroby.

Při správném využití diagnostických metodik a algoritmů nebývá správná diagnóza určena pouze u malého procenta nemocných. Podaří-li se ale příčinu tvorby konkrementu odhalit, lze účinnou metafylaxí významně snížit recidivy (10 – 15 % z původních 50 – 70 %) (Resnick, 1990, Hradec, 1989).

Výskyt urolitiázy může být doprovázen řadou onemocnění a syndromů; některá onemocnění mohou také významně komplikovat její metafylaxi

Pro další péči o nemocné je nutné znát typy konkrementů, pro první orientaci je možné využít i schopnost konkrementů poskytnout RTG kontrast.

Klasifikace urolitiázy

Při dělení pacientů do skupin podle příčin vzniku močových konkrementů lze vycházet z několika klasifikací, které se však mírně liší. Níže je uveden způsob dělení, který respektuje metabolický podklad a zvyklé vyšetřovací postupy (Robertson 1976, Resnick 1990, Tam 1992, Coe 1996):

Litiáza kalciová při hyperkalciurii

Litiáza kalciová při hyperoxalurii

Litiáza kalciová při hyperurikosurii

Litiáza kalciová při hypocitráturii

Litiáza kalciová při hypomagneziurii

Litiáza urátová

Litiáza infekční

Litiáza při renální tubulární acidóze

Méně obvyklé typy

· Litiáza xantinová

· Litiáza při 2,8-dihydroxyadeninurii

· Litiáza cystinová

· Litiáza při alkaptonurii

Litiáza iatrogenní

Iatrogenní litiáza je způsobena například projímadly, antacidy, chemoterapeutiky, antibiotiky, kortikoidy, diuretiky, hypotenzivy, cytostatiky, urikosuriky, allopurinolem, aktinoterapií, methoxyfluranem, intenzivní vitaminizací, vysokými dávkami kalcia s kyselinou paraaminosalicylové a dalšími léčbnými postupy.

Litiáza sekundární

Pod pojem sekundární litiáza se řadí urolitiza po tuberkulóze, při anatomických malformacích a funkčních změnách urogenitálního raktu, traumatická urolitiáza a urolitiáza při průjmech.

Litiáza fosfátová (bývá součástí klasifikací spíše vyjímečně)

Samostatně lze vydělit

Charles Pak používá diagnostické kategorie nefrolitiázy z hlediska metabolické příčiny

Kategorie	procentuální výskyt (%)
Hyperabsorpční hyperkalciurie · Typ I. · Typ II.	20 – 40
Renální hyperkalciurie	5 – 8
Primární hyperparatyreoidismus	3 – 5
Neklasifikovatelná hyperkalciurie · Renální únik fosfátů · Hyperkalciurie nalačno (fasting)	15 – 25
Hyperoxalurická kalciová nefrolitiáza · Enterální hyperoxalurie · Primární hyperoxalurie · Dietní hyperoxalurie	2 – 15
Hyperurikosurická kalciová nefrolitiáza	10 – 40
Hypocitrátová kalciová nefrolitiáza · Distální renální tubulární acidóza · Chronický syndrom diarrhoe · Idiopatická	10 – 50
Dna	15 – 30
Cystinurie	< 1
Infekční kámen	1 – 5
Hypomagnezinurická kalciová nefrolitiáza	5 – 10
Nízký objem moče	10 – 50
Bez metabolické poruchy nebo různé příčiny	< 3

Další informace

· Klinická biochemie urolitiázy

· Litiáza kalciová při hyperkalciurii

· Litiáza kalciová při hyperoxalurii

· Litiáza kalciová při hyperurikosurii

· Litiáza kalciová při hypocitráturii

· Litiáza kalciová při hypomagneziurii

· Litiáza urátová

· Renální tubulární acidóza

Rejstřík

David Stejskal, Antonín Jabor