Etiopatogenetickým
podkladem urolitiázy
je fyzikálně chemická porucha vztahu "kamenotvorné látky x inhibitory
krystalizace" v moči. Význam inhibitorů krystalizace je dle nejnovějších údajů
minimálně stejný jako látek krystalotvorných. Příčinou mnohých urolitiáz (dříve
označovaných jako idiopatické) je totiž nedostatek inhibitorů krystalizace;
díky poznání vlivu některých terapeutik na metabolismus inhibitorů se může
měnit podstatně i její terapie.
Inhibitory lze dělit na
Velice obecně
řečeno existují tři stupně močového nasycení krystalotvornými látkami, které
zohledňují tzv. relativní saturace
Terapeutickým
cílem je dosažení (udržení) 1. nebo 2. zóny, stav saturace moče nelze tedy
spolehlivě z močových koncentrací hodnotit (Robertson, 1976).
Základem konkrementu bývá organická matrix. Jde asi o 2 -
3% hmotnosti kamene (více u kalciové a infekční litiázy, méně u kyseliny močové
a cystinu).
Vývoj
konkrementu probíhá v několika fázích:
|
Krystaly |
Moč
řady jedinců obsahuje krystaly, aniž by tyto osoby měly v urotraktu
přítomné kameny. Výskyt krystalů obvykle znamená pouze přesycení moče
krystalotvornými látkami; tento proces je považován za první stupeň tvorby
močového kamene. Jedinci s urolitiázou mívají v moči víc krystalů
než zdravá populace. Krystaly se nejprve vyskytují jako volné, poté se
shlukují v partikule. |
|
Tvoření zárodku |
k tomuto procesu dochází v labilním přesyceném roztoku bez
partikulí (zóna přesycení). Na pevných látkách dochází k heterogenní
nukleaci. Základ kamene může být i fixován na papilu (základ tzv. Randalova
plátu). |
|
Další
růst kamene |
probíhá
v metastabilní nasycené moči. Pro růst je nutná retence či fixace vytvořených
pevných útvarů ke sliznici nebo alespoň lokalizace ve stagnujícím proudu
moči. |
|
Inhibitory |
Působí proti shlukování krystalů.
Jedná se o citrát, pyrofosfát, hořčík, některé stopové prvky - např. Zn, makromolekulární
substance – např. glykosaminoglykany, heparin, látky typu RNA, kyselé
peptidy, glykoproteidy a další.. |
Sediment s krystaly vzniká jako
následek přesycení moče danou látkou, případně artificiálně při jejím
skladování. Proto lze v kyselé moči očekávat v sedimentu kyselinu močovou a
uráty; v alkalické moči nacházíme typicky tripelfosfát (struvit). Pouhý
výskyt krystalurie však nemusí být pro přítomnost metabolické poruchy typický
(např. při oxalátových krystalech nenacházíme obvykle hyperoxalurii); na druhé
straně nalézáme u řady metabolických poruch typickou krystalurii (např.
cystinurie, iatrogenní krystalurie při terapii některými léky, atp. Při velkém
naředění moče však nemusí být krystalurie ani při vysokém riziku vzniku
urolitiázy nebo v přítomnosti uveené poruchy zřetelná.
Základní pravidla pro odhad rizika
vzniku urolitiázy z výskytu krytalů v močovém sedimentu:
Další informace
Litiáza kalciová při hyperkalciurii
Litiáza kalciová při hyperoxalurii
Litiáza kalciová při hyperurikosurii
Litiáza kalciová při hypocitráturii
Litiáza kalciová při hypomagneziurii
David Stejskal
.