Hypernatrémie u starších osob
Hypernatrémie je u starších osob méně častá než hyponatrémie, ale s frekvencí asi v 1 % také není vzácná.
Příčiny: Jsou buď iatrogenní nebo souvisí s chorobami. Zvýšený výskyt je u onemocnění zažívacího traktu (ztráty hypotonických tekutin), při horečkách, při ztrátách hypotonických tekutin ledvinami (osmotická diuréza při glykosurii), jindy se uplatňuje neefektivní mechanismus žízně (fyzické i mentální postižení). Na vzniku hypernatrémie, typické pro hyperosmolální koma, se může také podílet subnormální vnímání pocitu žízně. Osoby, které prodělaly toto koma, mají po deprivaci tekutin vyšší osmolalitu než diabetici II. typu nebo kontroly. Po povolení volně pít vypijí méně tekutin než obě další skupiny.
Příznaky: Pro zvýšení efektivní osmolality ECT dochází k dehydrataci mozkových buněk, postupně kompenzované zvyšováním obsahu iontů a organických částic. Klinické příznaky hypernatrémie jsou opět ovlivněny změnami velikosti mozku a tudíž opět především neurologické. Subjektivně: dráždivost, neklid, zmatenost, jindy letargie. Objektivně svalové záškuby, hyperreflexie a spasticita, v těžkých případech křeče a poruchy vědomí. Popsané subjektivní potíže mohou vést k tomu, že postižení geriatričtí nemocní jsou považování za sklerotické až dementní a dostávají sedativa a hypnotika, ačkoli zavodnění je to, co pro prevenci i léčbu stavu nejvíce potřebují. Nejdříve dochází k dyhydrataci mozkových buněk, postupně kompenzované zvyšováním obsahu iontů i organických částic v nich. Část původně ztracené tekutiny je tak opět vázána v mozku i při přetrvávající dehydrataci organismu. Morbidita i mortalita u starších osob je vysoká. Při S_Na+ nad 160 mmol/l je mortalita 60 % - 75 %. U geriatrických nemocných bylo zjištěno, že mortalita je nižší při hypernatrémiích, které byly již v době příjmu nemocného, než při hypernatrémiích vzniklých až během hospitalizace. Je možné, že klinik věnuje úpravě „mírné“ hypernatrémie vzniklé během hospitalizace poměrně menší pozornost, nebo že se hypernatrémie vyvíjí při zvláště těžkých základních onemocněních.
Léčba: Při léčebné úpravě hypernatrémie je mozek, pokud stav trval dost dlouho, aby došlo ke kompenzačním změnám, ohrožen naopak edémem. Časové limity i doporučená rychlost úpravy natrémie jsou obdobné, jak je popsáno u hyponatrémie, i když samozřejmě v obráceném směru. V případě současné hypovolémie musí léčba preferovat koloidní roztoky a izotonické solné roztoky do stabilizace oběhu. Teprve potom následuje vlastní léčba cílená na pokles natrémie.
Další informace
Klinická biochemie u starších osob
Poruchy acidobazické rovnováhy u starších osob
Regulace teploty u starších osob
Proteinoenergetická malnutrice u starších osob
Antonín Kazda
Recenze Antonín Jabor