Hypokalémie u starších osob
Příčiny: hypokalémie může provázet stavy s poklesem zásoby K+ i bez tohoto poklesu.
Hypokalémie s poklesem zásob K+: Nejčastější příčinou hypokalémie + poklesu zásoby K+ jsou renální ztráty K+, k nimž dochází u starších osob zejména po kličkových diuretikách podávaných parenterálně. Rizikové jsou zejména ženy léčené dlouhodobě působícími diuretiky. Vzhledem k častému omezení renálních funkcí mají i krátkodobě působící kličková diuretika, jako furosemid, prodloužené působení. Předpokládalo se, že vzhledem k nižšímu příjmu K+ je u starších osob při léčbě diuretiky větší riziko vývoje hypokalémie než u mladých osob. Klinické studie ale prokázaly, že tomu tak ale, vzhledem k poklesu renálních funkcí a aktivity osy renin-angiotenzin u starších osob, není. Přesto jsou však typické starší osoby, u nichž lze čekat hypokalémii v souvislosti s léčbou diuretiky. Jsou to edematózní nemocní léčení současně i digitalisem. K zvýšeným renálním ztrátám K+ vedou i renální tubulární acidózy (proximální i distální), thiazidová diuretika, antibiotika (amfotericin B, gentamycin, peniciliny), cisplatina, kdy pro deficit Mg dojde k vývoji refrakterní hypokalémie. Renální ztráty K+ provázejí i primární a sekundární hyperaldosteronismus (srdeční selhání, cirhózy), hyperreninemickou renovaskulární hypertenzi, postobstrukční diurézu, glykozurii i diabetickou ketoacidózu. Deplece K+ provázejí u starších osob i onemocnění zažívacího traktu (průjmy různé etiologie včetně po laxativech, vilózní adenomatózní polypy tlustého střeva, gastroenteritidy).
Hypokalémie bez poklesu zásob K+: Přesuny K+ do buněk při alkalémii, po podání inzulinu a lécích s beta-stimulačními vlastnostmi (epinefrin, terbulatin). Hypokalémie může provázet i léčení megaloblastické anemie vitaminem B12 a akutní myeloidní leukémii.
Příznaky: neuromuskulární (slabost, paralýzy, křeče) a neuropsychiatrické syndromy. Jsou ohroženy autonomní funkce (paralytický ileus, dysfunkce měchýře). Letálním následkem jsou srdeční arytmie. U starších osob s infarktem myokardu může stresové vylučování katecholaminů podporovat vstup K+ do buněk a přispívat tak k periinfarktovým arytmiím. Vznikají i komorové či síňové arytmie, výrazné U vlny, T vlny jsou ploché. Projevy intoxikace digitalisem se stupňují.
Léčba: cílem léčby je odstranění vyvolávající příčiny (je-li to možné) a zjištění, zda jde o depleci K+ v organismu nebo o jeho přesun do buněk. Vlastním cílem je ovšem normalizace kalémie.
V případě deplece musí být množství přiváděného K+ dostatečné, aby se starší osoba dostala mimo bezprostřední srdeční či nervosvalové riziko, ale s respektováním funkcí ledvin.
Jde-li o přesun do buněk, i pak bývá přívod nutný, ale pozor, pokud se odstraní příčina, může podávání KCl vést k hyperkalémii.
Průvodní léčba s beta-blokátory, nesteroidními antiflogistiky (NSAIDs) a inhibitory ACE, heparinem může interferovat u starších osob se schopností použít podané K+. Je referováno o vzniku hyperkalémie u hypertoniků substitucí soli chudé Na+ a obohacené K+ při současné terapii ACE inhibitory. Nedaří-li se s přísunem K+ hypokalémii upravit, je nutno vždy myslet na depleci Mg++.
Dávkování K+: není-li potřebná urgentní léčba, přívod KCl v dávce 10-20 mmol během 4-8 hodin. Pokud vývoj hypokalémie souvisí s léčbou thiazidovými diuretiky, vyměnit je za K+ šetřící diuretika (triamteren, amilorid, spironolakton). Po dosažení normokalémie zpravidla stačí tato diuretika i bez suplementace K+ jeho normální hladinu udržovat. Je-li potřebná urgentní léčba (klinické symptomy, arytmie), je nutný přívod i.v. Koncentrace K+ nemá překročit 40 mmol/l infundované tekutiny, rychlost podání do 20 mmol/h, celková dávka maximálně 200 mmol do 24 hodin. To je ovšem jen obecné doporučení, v individuálních případech nutno zohlednit např. ztráty různými sekrety apod. Během terapie monitorovat srdeční funkce a kontrolovat kalémii podle potřeby vícekrát za den.
Další informace
Klinická biochemie u starších osob
Vodní a solný metabolismus u starších osob
Poruchy acidobazické rovnováhy u starších osob
Regulace teploty u starších osob
Proteinoenergetická malnutrice u starších osob
Antonín Kazda
Recenze Antonín Jabor