Sekundární
hyperkalciurie je
pojem označující výskyt hyperkalciurie v rámci jiných základních
onemocnění nebo syndromů. Dělení na primární (idiopatické) a sekundární
hyperkalciurie nebývá některými autory akceptováno. Skupina sekundárních hyperkalciurií
u jedinců s urolitiázou se totiž velice často překrývá s některým
z typů „idiopatické“ hyperkalciurie.
V úvahu
přicházejí
- tyreopatie (hypertyreóza,
hypotyreóza) – řadí se také mezi rezorpční typ
- sarkoidóza – řadí se také mezi
rezorpční typ
- menopauzální osteoporóza, m.
Paget – řadí se také mezi resorpční typ
- hypertenze
- Cushingova nemoc
- Imobilizace
- dřeňová ledvina, morfologické
abnormality ledvin
- myelom, metastázy tumorů
- acidóza (i RTA)
- hladovění (díky acidóze)
- dietní chyby (nadměrné solení,
nadměrné požívání jednoduchých cukrů, nadměrný příjem živočišných
proteinů, deficit Mg a P v dietě vedou k hyperkalciurii, nadměrný
přísun živočišných tuků vede k absorpční hyperkalciurii) (někdy řazen
do skupiny alimentárních hyperkalciurií)
- milk alkali syndrom (někdy
řazen do skupiny alimentárních hyperkalciurií)
- léčba (saluretika – např.
furosemid, kortikoidy, některé vitamíny)
Další informace
·
Klinická biochemie urolitiázy
·
Litiáza kalciová při hyperkalciurii
·
Litiáza kalciová při hyperoxalurii
·
Litiáza kalciová při
hyperurikosurii
·
Litiáza kalciová při hypocitráturii
·
Litiáza kalciová při
hypomagneziurii
·
Litiáza urátová
·
Renální tubulární acidóza
David Stejskal