Hesla a pojmyHESLAHesla - *

Hyperoxalurie při onemocnění gastrointestinálního traktu

DAABF

Hyperoxalurie sekundární absorpční při onemocněních GIT (enterální nebo enterická hyperoxalurie)

 

Dědičnost: neznámá

 

Etiopatogeneza

Sekundární absorpční hyoperoxalurii nacházíme u chronických onemocnění GIT (např. recidivující gastroenteritis, sprue, malabsorpční syndrom, m.Crohn, ulcerozní colitis, steatorhoe při chronické pankreatitis, chronické průjmy u syndromu dráždivého tračníku, stav po resekci tenkého střeva, jejuno-ileální bypassy, atp.); v těchto případech byl prokázán častější výskyt oxalátové litiázy.

Riziko vzniku urolitiázy zvyšuje také dehydratace z průjmů. Příčinou hyperoxalurie je vysoká koncentrace volných mastných kyselin ve střevě, které v důsledku malabsorpce vážou vápník ze stravy. Dochází k intraluminárnímu deficitu vápníku čímž se přestává tvořit kalciumoxalát; namísto něj se tvoří dobře rozpustné sloučeniny šťavelanů s natriem, kaliem či magnesiem. Dochází k několikanásobně vyšší absorpci oxalátu ze střev (za normálního stavu se v moči objeví pouze 5% přijímaných oxalátů).

 

Sekundární absorpční hyperoxalurie při onemocněních GIT - enterální hyperoxalurie

 

                                   

                  Soli žlučových

                      kyselin  

 

                Mastné kyseliny

 

 

 Ca –        Mg mýdla

 

 

 Ca++,          Mg++

 

 SEROSA                                  LUMEN                                                            SEROSA

 

Také žlučové kyseliny mohou zvyšovat absorpci kyseliny šťavelové. Vyniká hyperoxalurie, která koreluje s množstvím oxalátů v potravě a se zvýšeným obsahem tuku ve stolici .

 

Typické laboratorní nálezy

Hyperoxalurie, nízká kalciurie, magnezinurie i citraturie; častější výskyt renální tubulární acidózy (RTA). Stanovení šťavelanů v krvi nemá diagnostický význam, protože polovina pacientů s hyperoxalurií mívá normální hladiny oxalátu v krvi.

 

Nejčastější kombinace s jinými poruchami: renální tubulární acidóza, hypomagnezinurie, hypocitraturie, hyperkalciurie, hyperurikosurie

 

Doprovodná onemocnění: m. Crohn, colitis ulcerosa, recidivující gastroenteritis, sprue, malabsorpční syndrom, steatorhoe při chronické pankreatitis, chronické průjmy u syndromu dráždivého tračníku, stav po resekci tenkého střeva, jejuno-ileální bypassy, kostní choroby, atp.

 

Stručný přehled terapie

Maximální možná diuréza (především při průjmech může být problém), omezení tuku v potravě (u steatorhoe), maximální snížení oxalátů v potravě, zvýšení přívodu vápníku a hořčíku (narozdíl od primární hyperoxalurie a jiných oxalurií), iontoměniče, v případě, že má pacient intestinální bypass z důvodu obesity je nutno zvažovat jeho zrušení, allopurinol v případě zvýšené nebo hraniční urikosurie (kyselina močová zvyšuje krystalizaci oxalátu), u malabsorpcí se doporučuje podávat mastné kyseliny o středním řetězci, při hypocitraturii podáváme kalium citricum ve 4 denních dávkách celkově až 120 mmol/den, při hypomagnezinurii podáváme magnesium citricum v denní dávce 10-30 mmol, při hypokalcemii podáváme Ca citricum v dávce 400 mg Ca s jídlem, při hyperkalciurii se podávají thiazidy, objeví-li se s oxalurií i kostní choroba, doporučuje se podávat 1,25 OH2 D3 nebo jeho analoga a pravidelná pohybová aktivita (Hradec 1989, Ashby 1992, Resnick 1990).

 

Další informace

Klinická biochemie urolitiázy

Litiáza kalciová při hyperkalciurii

Litiáza kalciová při hyperoxalurii

Litiáza kalciová při hyperurikosurii

Litiáza kalciová při hypocitráturii

Litiáza kalciová při hypomagneziurii

Litiáza urátová

Renální tubulární acidóza

 

David Stejskal

.