Hyperurikosurická urátová litiáza
Dědičnost: neznámá
Etiopatogeneza
Hyperurikosurická urátová litiáza se
vyskytuje při oligurii, u osob s chronickými průjmy, či při zanedbaném příjmu tekutin.
Ranní porce moče bývají nejkyselejší a mají největší specifickou hmotnost;
proto jsou nejvíc kritické pro tvorbu těchto kamenů.
Typické laboratorní nálezy
Urikosurie > 4-4,5 mmol/den, l
nebývá hyperurikosurie ani jiná odchylka metabolismu kyseliny močové, bývá
normální pH moče
Podskupiny
Doprovodná
onemocnění: dna, urátová
neuropatie, oxalátová nebo kalciová urolitiáza
Stručný přehled terapie
Konzervativní terapie a prevence
bývá vysoce úspěšná, dále alkalizace moče alkalizujícími minerálkami, ev.
magnesium citrátem na pH 6,2-6,6 (15-30 mmol/den), dostatečná diuréza (2,5
l/den), abstinence, allopurinol v dávce 100-300 mg/den ), soli hořčíku
(nejlépe ve formě citrátu hořečnatého) 15-30 mmol/den, při kombinaci
s hyperkalciurií thiazidy (denní dávka 50 mg) v kombinaci
s draselnýmí solemi, při kombinaci s hyperoxalurií dietní opatření
(zvýšený přísun kalcia a omezení přísunu šťavelanů a jejich prekursorů
v potravě) a podávání pyridoxinu, v literatuře se popisuje i injekční
podávání urátoxidázy, která může navodit degradaci kyseliny močové až na
alantoin, při akutním dnavém záchvatu se podává kolchicin.
Další informace
·
Klinická biochemie urolitiázy
· Litiáza kalciová při hyperkalciurii
· Litiáza kalciová při hyperoxalurii
· Litiáza kalciová při hyperurikosurii
· Litiáza kalciová při hypocitráturii
· Litiáza kalciová při hypomagneziurii
David Stejskal
.