Hesla a pojmyHESLAHesla - *

Litiáza cystinová

DAACB

Litiáza cystinová

 

Dědičnost

Cystinová urolitiáza se vyskytuje u 2% všech litiáz, je nejčastější poruchou metabolismu aminokyselin u dospělých, frekvence v různých populacích se uvádí mezi 1:7000 a 1:15000. Jde o autosomálně recesívní poruchu transportního proteinu pro lysin, arginin, ornitin a cystin v ledvinách a ve střevě.

 

Etiopatogeneza

Jde o poruchu transportního systému cystinu a jiných aminokyselin. Cystin je špatně rozpustný ve vodě a moči, proto je tvoba urokonkrementů častou komplikací.

V moči se může vyskytovat N-acetyl-L-cystin. V ledvinách proto vázne resorpce těchto aminokyselin v tubulech, což vede k jejich zvýšenému vylučování do moči. Protože cystin je z nich nejméně rozpustný, snadno se u pacientů tvoří cystinové krystaly ve vývodných močových cestách, a to především v kyselé moči. Ty pak mohou sloužit i jako krystalizační jádra pro ukládání dalších solí, takže kameny mohou být smíšeného složení. Cystinová urolitiáza je velice závažná a její výskyt hrozí od narození až do smrti. Prevalence litiázy u cystinuriků přesahuje v 7.dekádě 80%. Litiáza úporně recidivuje, je oboustranná (v 55%), začíná kolem 25 let. Podíl dětské litiázy do 15 let věku je asi 30%, litiáza u kojenců je asi 7.6%. V časném dětství jsou chlapci postiženi více (4:1), v dospělosti se poměr vyrovnává. 85% cystinových litiaků bývá operováno, mnozí i opakovaně. Pyelonefritida zhoršuje prognózu, objevuje se často i selhání ledvin.

Charakteristika konkrementů: konkrementy bývají převážně z čistého L-cystinu, vzácně byly nalezeny kombinace s kalciumoxalátem či fosfáty (při močové infekci se štěpením urey).

 

Podskupiny - dva typy – typ I a typ II (podle přítomnosti aminokyselin v moči).

 

Typické laboratorní nálezy

U homozygotů je trvale zvýšen výdej cystinu, lyzinu,

argininu, ornitinu, cysteinu a homocysteinu močí. Výdej cystinu je u homozygotů 10-20x vyšší než u normálních osob (1,7-4,2 mmol/den). Diagnóza se obvykle stanovuje dodatečným vyšetřením močového konkrementu (v 60%) a vyšetřením moči (v 40%); udává se, že pro orientační vyšetření stačí soustavný screening pomocí Brandova testu s nitroprusidem sodným. Menším dílem se diagnóza tvoří náhodnými nálezy bezbarvých hexagonálních krystalů cystinu v močovém sedimentu. Jejich nález vede ihned k diagnóze. Část cystinuriků a litiaků s cystinovými kameny lze nalézt při vyšetřování příbuzných jedinců s urolitiázou. Vyšetření vzorku moče (i konzervovaného) dokáže z poměru cystinu, lyzinu, argininu a ornitinu ke kreatininu odhalit metabolická postižení typu homozygota či heterozygota pro cystinurii inkompletně recesivního typu (typ II dle Harrise). Zvýšené vylučování argininu, lysinu, cystinu a ornitinu je typickou tetrádou klasické cystinurie. Hromadit se může citrulin. V plazmě jsou koncentrace cystinu snížené.

Cystinová litiáza je totiž jedním z nejzávažnějších typů vůbec a diagnóza musí vést k trvalé dispenzarizaci nemocného a trvalé celoživotní prevenci. Je nezbytné vyšetřit i příbuzné.

 

Další informace

Klinická biochemie urolitiázy

Litiáza kalciová při hyperkalciurii

Litiáza kalciová při hyperoxalurii

Litiáza kalciová při hyperurikosurii

Litiáza kalciová při hypocitráturii

Litiáza kalciová při hypomagneziurii

Litiáza urátová

Renální tubulární acidóza

 

David Stejskal

.