Prostatolitiáza je pojem označující výskyt konkrementů v dutém systému prostaty.

Podskupiny:

Pravé endogenní prostatické kameny: malé, mnohočetné, rozptýlené v substanci atrofické nebo chronicky infikované prostaty. Vznikají v acinech z prostatického sekretu a epitelií, albuminoidní jádro se později inkrustuje fosfáty. Mohou blokovat vývod a vést k vytvoření pseudodivertiklů, obsahujících jiné kameny. Při styku se močí obalují močovými solemi. Vyloučeniny do lumen uretry se mohou stát základem velkých konkrementů v pars prostatica urethrae. Diagnostikovány bývají pomocí sonografie (rektální sonografie) nebo při RTG malé pánve. Palpačně se diagnostrikují minimálně a krepitace jsou vzácné. Klinicky se výrazně neprojevují; někdy ztěžují endoskopii.
Nepravé exogenní prostatické kameny: nepostihují primárně prostatu; vytvářejí se zpravidla v okolí pravých prostatických kamenů, vyloučených ze žlázy. Bývají solitární, zřídka mnohotné. Dosahují často značné velikosti a mohou působit i obstrukce hrdla měchýře. Do této skupiny zařazujeme i ty kameny, které vznikly v močových cestách a které byly druhotně zatlačeny do prostaty; mohou tedy mít složení jako močové kameny (nejčastěji fosfáty).
Udává se i možnost metabolicky podmíněné prostatolitiázy (u 62 % alkaptonuriků s ochronózou, starších 25 let).

Typické laboratorní nálezy

Pouze v případě metabolicky podmíněné nepravé prostatolitiázy

Další informace

Klinická biochemie urolitiázy

David Stejskal