Indikace ke stanovení volných lehkých řetězců v séru:
1. Při klinickém podezření na MG je stanovení volných lehkých řetězců v séru integrální součástí vyšetření, vždy však musí být současně provedena elektroforéza séra i moči nemocného. Při nálezu atypické zóny v séru je třeba provést nejprve imunofixaci antiséry proti těžkým řetězcům. Není-li přítomna atypická zóna v elektroforeogramu séra, ale je současně patologické zvýšení koncentrace jednoho typu volných lehkých řetězců a/nebo indexu K/L, je vhodné doplnit vyšetření imunofixací séra i moči s použitím antisér proti lehkých řetězcům. Stanovení volných lehkých řetězců v séru nelze použít jako screening monoklonálních gamapatií. Asi 50% nemocných s MGUS má normální poměr K/L a má přitom v elektroforeogramu séra atypickou zónu kompletního, intaktního imunoglobulinu.
Na možnost monoklonální gamapatie je třeba myslet u nejasné renální insufience (mnohočetný myelom, zejména s produkcí jen volných lehkých řetězců, AL-amyloidóza, nemoc se střádáním lehkých řetězců), nálezů na skeletu (rtg, CT, scintigrafie) nejasné etiologie (osteoporóza, osteolytickéh léze a patologické fraktury), u tumorů měkkých tkání (nesekreční myelom, extramedulární plazmocytom), srdečního selhání s dilatační kardiomyopatií (nemoc se střádáním lehkých řetězců, amyloidóza), u nejasných sekundárních imunodeficitů a nejasných hypogamaglobulinénií (myelom z lehkých řetězců), nejasných hepatosplenomegalií (makroglobulinémie Waldenströmova).
Význam stanovení volných lehkých řetězců imunoglobulinů v séru pro jednotlivé klinické diagnózy:
|
klinická diagnóza
|
patologie FLC |
diagnóza |
monitorování |
|
Plazmocytom - s kompletním Ig - nesekreční |
96% 100% >70% |
+ ++ +++ |
++ +++ +++ |
|
100% |
+++ |
+++ |
|
|
100% |
+++ |
+++ |
|
|
≈60% |
++ |
+++ |
|
|
97% |
+ |
++ |
|
|
jiné |
20% |
? |
+ ? |
Diagnostická senzitivita poměru K/L v souboru nemocných s mnohočetným myelomem, AL-amyloidózou a LCDD je 89-100%, specifita 98-100%, PPV 91-100%, NPV 97-100% (95% konfidenční interval)
2. Při zahájení a v průběhu medikamentózní léčby monoklonálních gamapatií hodnotíme efekt ve vztahu k bazální hodnotě stanovené před zahájením léčby; doporučuje se vyšetření po celou dobu léčby v týdenních intervalech nebo po každém chemoterapeutickém cyklu.
3. Sledování u nemocných se stacionárním průběhem monoklonálních gamapatií, kteří nejsou léčeni, je vhodné provádět po 3-9 měsících dle dalších výsledků a klinického stavu, u nemocných v remisi po medikamentózní léčbě obvykle v intervalech 2 – 3 měsíců, u nemocných s MGUS se zvýšeným rizikem přechodu do mnohočetného myelomu po 3 měsících.
Další informace
Miroslav Engliš
Jana Granátová