Indikace vyšetření orgánově nespecifických
protilátek v imunologii
Mezi tradiční imunologické testy patří stanovení autoprotilátek, které mohou být orgánově nespecifické či specifické a jejich vyšetření je indikováno u systémových chorob a dalších onemocnění vzniklých na podkladě autoimunitní imunopatologické reakce.
Indikace základních vyšetření orgánově nespecifických protilátek je uvedeno v dokumentech
Protilátky antinukleární: indikace
Protilátky proti cytoplazmě neutrofilů: indikace
Protilátky proti extrahovatelným nukleárním antigenům: indikace
Další orgánově
nespecifické protilátky
Autoprotilátky proti fosfolipidům, antikardiolipinové protilátky (ACLA) jsou indikovány u osob s podezřením na antifosfolipidový syndrom, vždy bychom na toto onemocnění měli myslet u žen s habituálními potraty, zvláště pak při anamnéze opakovaných trombóz nebo výskytu centrálních mozkových příhod v mladším věku. Sekundárně mohou být ACLA protilátky přítomny i u dalších autoimunitních chorob, např. při SLE.
Protilátky proti bazální membráně glomerulů (anti-GBM) se stanovují při podezření na Goodpasture´s syndrom nebo u rychle progredujících glomerulonefritid. Protilátky jsou zaměřeny proti a3 (IV) NC1 doméně na kolagenu IV typu, která se vyskytuje v bazální membráně nefronu a plicních sklípků. Kromě jednoznačného diagnostického přínosu lze využít stanovení těchto protilátek i k monitorování aktivity onemocnění.
Protilátky proti mitochondriím (AMA) jsou charakteristické pro primární biliární cirhózu (pozitivita u 90-95%) a mohou se vyskytovat sporadicky i u dalších autoimunitních onemocnění.
Protilátky proti hladkým svalům (SMA) se vyskytují u autoimunitní hepatitidy (převažující typ I, současně s ANA pozitivitou), ale mohou být přítomny i u virových hepatitid a systémových onemocněních.
Protilátky proti příčně pruhovaným svalům (StMA) se stanovují při podezření na myasthenii gravis s thymomem (výskyt až u 80% pacientů), přítomny jsou spíše u starších pacientů a pokročilejších stádií onemocnění, specificita pro danou diagnózu je ale relativně nízká v porovnání s protilátkami proti acetylcholinovému receptoru, které však zase mají nízkou sensitivitu.
Mikrosomální protilátky typu LKM (liver/kidney microsome) jsou přítomny zejména u autoimunitní hepatitidy (méně častý typ 2, vyskytující se spíše v dětském věku) a v nižších titrech i u virových hepatitid, zejména chronické hepatitidy C. Při imunofluorescenčním vyšetření však můžeme kromě jaterní tkáně prokázat silnou pozitivitu i v cytoplasmě renálních tubulárních buněk.
Další informace
Indikace
imunologických vyšetření
Autoprotilátky u
autoimunitních chorob
Deficity komplementového
systému
Ilja Stříž (2009-11-03)