Peroxizomy jsou
cytoplazmatické organely, které se vyskytují zejména v tkáních
s aktivním lipidovým metabolismem (hepatocyty, renální tubuly,
oligodendroglie). Mají nezastupitelnou roli v metabolismu buňky: obsahují
enzymovou výbavu pro b-oxidaci velmi dlouhých mastných kyselin
(VLCFA) s počtem nad 22 uhlíků, žlučových kyselin, nenasycených mastných
kyselin, prostlaglandinů E2 a F2a,
dikarboxylových kyselin a xenobiotik. V peroxizomech se syntetizují
ether-fosfolipidy (plazmalogeny), metabolizuje se v nich kyselina
pipekolová a glyoxalová a mají řadu dalších funkcí. Jejich název je odvozen od
schopnosti produkovat během oxidačních reakcí peroxid vodíku, který je dále
štěpen katalasou.
Metabolismus
peroxizomů je porušen nejen při jejich úplném chybění, ale i při izolované či
kombinované poruše aktivity jednotlivých enzymů, membránových proteinů či
transportních mechanismů. Výskyt peroxizomálních poruch se odhaduje na 1:20
000. Dědičnost je autozomálně nebo gonozomálně recesivní.
Klinický obraz
V symptomatologii
se v různé kombinaci objevují příznaky neurologické (těžká hypotonie,
křeče, poruchy chůze, neuropatie, sensorineurální hluchota, mentální
retardace), oční (katarakta, retinopatie, slepota), skeletální (proximální
zkrácení končetin, kalcifikace epifýz), kraniofaciální dysmorfie,
hepatointestinální dysfunkce (např. neonatální hepatitis, cholestáza,
hepatomegalie), endokrinologické poruchy (funkce nadledvin), neprospívání.
Diagnostika
Diagnostika
peroxizomálních poruch je založena především na stanovení velmi dlouhých
mastných kyselin s počtem uhlíků 22, 24 a 26 v séru. Stanovuje se
koncentrace kyseliny cerotinové (hexakosanové, C26:0) a dále její poměr ku
koncentraci kyseliny behenové (dokosanové, C22:0). Třetím parametrem je poměr
koncentrace kyseliny lignocerové (tetrakosanové, C24:0) ku koncentraci kyseliny
behenové. Z dalších metabolitů se stanovuje především kyselina fytanová
(3,7,11,15-tetramethylhexadekanová, PHYT), případně kyselina pristanová (PRIS)
a trihydroxycholestanová (THCA).
Nálezy u jednotlivých peroxizomálních
onemocnění (ZZ = výrazně zvýšeno, Z = zvýšeno, S = sníženo, N = normální):
|
Porucha |
VLCFA |
THCA |
PHYT |
PRIS |
|
ZZ |
Z |
N-Z |
N-Z |
|
|
Adrenoleukodystrofie neonatální |
Z |
Z |
N-Z |
N-Z |
|
N |
N |
N-Z |
S |
|
|
N |
N |
N |
N |
|
|
N |
N |
N |
N |
|
|
Z |
N |
N |
N |
|
|
Z |
N |
N |
N |
|
|
Z |
N-Z |
N-Z |
N-Z |
|
|
N |
Z |
N-Z |
Z |
|
|
N |
N |
Z |
S |
Metodika
Nejpoužívanější
metodou pro stanovení VLCFA v séru je plynová chromatografie (GC),
případně plynová chromatografie v kombinaci s hmotnostní
spektrometrií (GC/MS). VLCFA se nejčastěji stanovují po transesterifikaci
lipidů na metylestery.
Physician’s Guide
to the Laboratory Diagnosis of Metabolic Diseases. 2nd Edition. Eds.
N. Blau, M. Duran, M. E. Blaskovics, K.M. Gibson. Springer Verlag, Berlin
Heidelberg, 2003. ISBN 3-540-42542-x.
The Metabolic and
Molecular Bases of Inherited Disease, 8th Edition by Charles R.
Scriver, Artur L. Beaudet, William S. Sly and David Valle, Mc Graw-Hill Companies,
USA 2001. ISBN 0-07-116336-0