Litiáza: epidemiologie

AJEOG

Epidemiologie urolitiázy je závažná, údaje charakterizující incidenci, prevalenci i recidivy urolitiázy jsou varující a řadí toto onemocnění mezi choroby civilizační, časté, závažné a recidivující; odhaduje se, že 1-8% kavkazské populace má během života epizodu urolitiázy; přitom např. v USA a Severských zemích je prevalence vyšší (11-14%) a v Saúdské Arábii dosahuje až 20% (Curham 1993, Tam 1992). U dětí je výskyt obecně nízký; relativně vyšší výskyt dětské urolitiázy nacházíme v oblastech se zhoršenou socioekonomickou situací (to ale neplatí pro urolitiázu u dospělých). Celosvětově přibývá litiázy žen (z 7% činí nyní zastoupení žen 40-50%), klesá zastoupení výskytu cystolitiázy (z 80% na 5%) (Du Toit, 1992) . Také v ČR klesá výskyt dětské urolitiázy a cystolitiázy; naopak mírně se zvyšuje frekvence nefrolitiázy u žen a mění se složení konkrementů; ubývají kameny z kyseliny močové a fosfátů na úkor oxalátových konkrementů. Frekvence recidiv urolitiázy se v posledních letech významně nemění. K recidivám dochází až u 50-70% osob které udávají 20-letou anamnézu litiázy; s anamnézou do 10 let činí zastoupení recidiv 49%, do 5 let 30% (Tiselius, 2003).

 

Urolitiáza - incidence, prevalence, recidivy

 

Incidence

180-220/100000 dospělí, 5-8/100000 děti

Prevalence

5-10%

Recidivy

až 70% (podle typu ev. metabolické poruchy)

 

Za významný fakt z hlediska epidemiologie a vzniku event. komplikací je nutno také považovat skutečnost, že v populaci bývá vyšetřeno pouze asi 25 % jedinců s urolitiázou a mnozí pacienti ani o své chorobě neví.

 

Faktory ovlivňující výskyt urolitiázy

 

Věk

Obtíže spojené s urolitiázou se nejčastěji objevují mezi 40.-50. rokem věku, přičemž ženy mají výskyt asi o 2-5 let dříve. Samostatnou kapitolou je tzv. časná litiáza, nejčastěji cystinová (ve 25% u dětí do 10 let věku). V dětském věku také převažuje z oxalátových konkrementů weddellit nad whewellitem.

Pohlaví

Počet žen s urolitiázou stoupá; zastoupení obou pohlaví se vyrovnává (co se výskytu urolitiázy týká). Mírně nižší výskyt urolitiázy u žen se vysvětluje „ochranným faktorem“ nízké hladiny testosteronu v krvi a vyšší koncentrací citrátů v moči; u mužů nacházíme častěji cystolitiázu. (Resnick, 1990).

Muži mají častěji konkrementy složeny z oxalátů a urátů (75%) a metabolicky podmíněná urolitiáza se u nich vyskytuje častěji (mají častější výskyt rizikových faktorů). Ženy mají navíc výhodu ve vyšší citraturii, která významně snižuje riziko krystalizace moče.

Ženy mají díky anatomické predispozici častěji infekční konkrementy než muži (43%).

Cystolitiáza se vyskytuje téměř výhradně u mužů se začátkem kolem 50 let věku. Výjimkou jsou dětské, metabolicky podmíněné cystolitiázy. Vyšší výskyt kamenů močového měchýře je obecně spojován se pobytem v zemích s nízkou úrovní hospodářství. Při zlepšení sociálních podmínek však obvykle dochází pouze ke změně lokalizace urolitiázy (např. z dolní do horní části močového traktu).

Dědičnost

V rodinách jedinců s recidivující urolitiázou bývá asi 3x častější výskyt litiázy než u běžné populace. Např. sestry pacientů s urolitiázou mívají obvykle vyšší kalciurii a odlišné pH moče než jedinci bez urolitiázy; bratři jedinců s urolitiázou mívají častěji hyperkalciurii a hypokaliurii. Tyto údaje nelze sice využít pro predikci rizika vzniku nové litiázy (minimálně do dokončení prospektivních studií), ale vyplývá z nich,. že příbuzní jedinců s litiázou mívají často odlišné složení moče než jedinci bez urolitiázy. Nejvyšší familiární výskyt urolitiázy nacházíme u cystinové litiázy (30%), oxalátové litiázy (24%), litiázy z kyseliny močové (16%) a fosfátové litiázy (14%).

 

 

Etnické vlivy

Existují výrazné geografické rozdíly v četnosti a složení močových konkrementů. Zároveň je však při jejich vzniku patrný význam vrozené dispozice. Všeobecně je znám nízký výskyt urolitiázy u severoamerických indiánů, u černošské populace v Africe a Americe, stejně jako u cikánské v Evropě. Na druhé straně se zřejmá dědičná závislost promítá do vysoké incidence urolitiázy v chladném pásmu u Euroasiatů (mají o 40% vyšší výskyt hyperkalciurie), v horských oblastech, v aridním a tropickém klimatu. K oblastem s vyšší incidencí urolitiázy patří Británie, Skandinávie, střední Evropa, Středozemí, sever Indie a Pákistán, část Malajsie a Čína. V USA patří k těmto oblastem severozápad, jihozápad a jihovýchod. Naopak nízký výskyt litiázy je znám ze Střední a Jižní Ameriky a stejných částí Austrálie. S místem výskytu se mění také kvalitativní složení kamenů.

Roční období

Urolitiáza se častěji vyskytuje v létě (jednou z možných hypotetických příčin je oligurie se zahuštěním moči vlivem vyšších teplot a zvýšením její kyselosti; arabové mívají častěji výskyt renálních kolik za Ramadánu, když omezují pití tekutin). V létě nacházíme také častěji hyperoxalurie a hyperkalciurie (diskutuje se o vlivu slunečního záření, kdy nacházíme vyšší koncentrace 1,25 OH2 vitamínu D3 v krvi a zvyšuje se přívod exogenních oxalátů potravou). I proto se doporučuje provádět preventivní opatření především v letních měsících.

Příjem tekutin

Byl prokázán pozitivní vliv zvýšeného příjmu vody na významné snížení incidence urolitiázy. U jedinců s urolitiázou se doporučuje udržet diurézu mezi 2-2,5 l moče za den (optimální hustota moče by se měla pohybovat <1.010 kg/l). Souvislost mezi tvrdostí vody a výskytem urolitiázy nebyla jednoznačně prokázána; není tedy jasné, zda-li minerální složení vody významně ovlivňuje tvorbu konkrementů.

Strava

Vliv stravy  je uveden samostatně.

Zaměstnání

U jedinců se sedavým zaměstnáním a vyšším zastoupením fyzického stresu bylo zjištěno větší zastoupení urolitiázy. Obecně nižší výskyt byl naopak popsán (z nejasných důvodů) v zemědělství. V Norsku byl popsán 5x vyšší výskyt oxalátové litiázy u železničářů (přičinou byl pravděpodobně styk kyselinou šťavelovou při vymývání vagónů). Ohledně výskytu litiázy u jedinců pracujících v pivovarech se vedou spory; v této komunitě byla sice popsána nižší incidence, avšak pití piva je považováno u některých metabolických typů urolitiázy považováno za nevhodné.

 

Další informace

Klinická biochemie urolitiázy

Litiáza kalciová při hyperkalciurii

Litiáza kalciová při hyperoxalurii

Litiáza kalciová při hyperurikosurii

Litiáza kalciová při hypocitráturii

Litiáza kalciová při hypomagneziurii

Litiáza urátová

Renální tubulární acidóza

 

David Stejskal

.