Epidemiologie urolitiázy je závažná, údaje charakterizující
incidenci, prevalenci i recidivy urolitiázy jsou varující a řadí toto
onemocnění mezi choroby civilizační, časté, závažné a recidivující; odhaduje se,
že 1-8% kavkazské populace má během života epizodu urolitiázy; přitom např.
v USA a Severských zemích je prevalence vyšší (11-14%) a v Saúdské
Arábii dosahuje až 20% (Curham 1993, Tam 1992). U dětí je výskyt obecně nízký;
relativně vyšší výskyt dětské urolitiázy nacházíme v oblastech se zhoršenou
socioekonomickou situací (to ale neplatí pro urolitiázu u dospělých).
Celosvětově přibývá litiázy žen (z 7% činí nyní zastoupení žen 40-50%), klesá
zastoupení výskytu cystolitiázy (z 80% na 5%) (Du Toit, 1992) . Také v ČR klesá
výskyt dětské urolitiázy a cystolitiázy; naopak mírně se zvyšuje frekvence
nefrolitiázy u žen a mění se složení konkrementů; ubývají kameny z kyseliny
močové a fosfátů na úkor oxalátových konkrementů. Frekvence recidiv urolitiázy
se v posledních letech významně nemění. K recidivám dochází až u
50-70% osob které udávají 20-letou anamnézu litiázy; s anamnézou do 10 let
činí zastoupení recidiv 49%, do 5 let 30% (Tiselius, 2003).
Urolitiáza
- incidence, prevalence, recidivy
|
Incidence |
180-220/100000
dospělí, 5-8/100000 děti |
|
Prevalence |
5-10% |
|
Recidivy |
až 70%
(podle typu ev. metabolické poruchy) |
Za
významný fakt z hlediska epidemiologie a vzniku event. komplikací je nutno také
považovat skutečnost, že v populaci bývá vyšetřeno pouze asi 25 % jedinců
s urolitiázou a mnozí pacienti ani o své chorobě neví.
Faktory ovlivňující
výskyt urolitiázy
Věk
|
Obtíže
spojené s urolitiázou se nejčastěji objevují mezi 40.-50. rokem věku, přičemž
ženy mají výskyt asi o 2-5 let dříve. Samostatnou kapitolou je tzv. časná
litiáza, nejčastěji cystinová (ve 25% u dětí do 10 let věku). V dětském věku také převažuje
z oxalátových konkrementů weddellit nad whewellitem.
|
Pohlaví
|
Počet žen s urolitiázou
stoupá; zastoupení obou pohlaví se vyrovnává (co se výskytu urolitiázy týká).
Mírně nižší výskyt urolitiázy u žen se
vysvětluje „ochranným faktorem“ nízké hladiny testosteronu v krvi a
vyšší koncentrací citrátů v moči; u mužů nacházíme častěji cystolitiázu.
(Resnick, 1990). Muži mají častěji konkrementy
složeny z oxalátů a urátů (75%) a metabolicky podmíněná urolitiáza se u
nich vyskytuje častěji (mají častější výskyt rizikových faktorů). Ženy mají
navíc výhodu ve vyšší citraturii, která významně snižuje riziko krystalizace
moče. Ženy mají díky anatomické
predispozici častěji infekční konkrementy než muži (43%). Cystolitiáza se vyskytuje
téměř výhradně u mužů se začátkem kolem 50 let věku. Výjimkou jsou dětské,
metabolicky podmíněné cystolitiázy. Vyšší
výskyt kamenů močového měchýře je obecně spojován se pobytem v zemích s
nízkou úrovní hospodářství. Při zlepšení sociálních podmínek však obvykle
dochází pouze ke změně lokalizace urolitiázy (např. z dolní do horní části
močového traktu).
|
Dědičnost
|
V
rodinách jedinců s recidivující urolitiázou bývá asi 3x častější výskyt
litiázy než u běžné populace. Např. sestry pacientů s urolitiázou mívají
obvykle vyšší kalciurii a odlišné pH moče než jedinci bez urolitiázy; bratři jedinců
s urolitiázou mívají častěji hyperkalciurii a hypokaliurii. Tyto údaje
nelze sice využít pro predikci rizika vzniku nové litiázy (minimálně do
dokončení prospektivních studií), ale vyplývá z nich,. že příbuzní
jedinců s litiázou mívají často odlišné složení moče než jedinci bez
urolitiázy. Nejvyšší familiární výskyt urolitiázy nacházíme u cystinové
litiázy (30%), oxalátové litiázy (24%), litiázy z kyseliny močové (16%)
a fosfátové litiázy (14%).
|
Etnické
vlivy
|
Existují
výrazné geografické rozdíly v četnosti a složení močových konkrementů.
Zároveň je však při jejich vzniku patrný význam vrozené dispozice. Všeobecně je
znám nízký výskyt urolitiázy u severoamerických indiánů, u černošské populace
v Africe a Americe, stejně jako u cikánské v Evropě. Na druhé straně se
zřejmá dědičná závislost promítá do vysoké incidence urolitiázy v chladném
pásmu u Euroasiatů (mají o 40% vyšší výskyt hyperkalciurie), v horských
oblastech, v aridním a tropickém klimatu. K oblastem s vyšší incidencí
urolitiázy patří Británie, Skandinávie, střední Evropa, Středozemí, sever
Indie a Pákistán, část Malajsie a Čína. V USA patří k těmto oblastem
severozápad, jihozápad a jihovýchod. Naopak nízký výskyt litiázy je znám ze
Střední a Jižní Ameriky a stejných částí Austrálie. S místem výskytu se mění
také kvalitativní složení kamenů. |
Roční
období
|
Urolitiáza se častěji vyskytuje v
létě (jednou z možných hypotetických příčin je oligurie se zahuštěním
moči vlivem vyšších teplot a zvýšením její kyselosti; arabové mívají častěji
výskyt renálních kolik za Ramadánu, když omezují pití tekutin). V létě
nacházíme také častěji hyperoxalurie a hyperkalciurie (diskutuje se o vlivu
slunečního záření, kdy nacházíme vyšší koncentrace 1,25 OH2
vitamínu D3 v krvi a zvyšuje se přívod exogenních oxalátů
potravou). I proto se doporučuje provádět preventivní opatření především
v letních měsících. |
Příjem
tekutin
|
Byl prokázán
pozitivní vliv zvýšeného příjmu vody na významné snížení incidence
urolitiázy. U jedinců s urolitiázou se doporučuje udržet diurézu mezi 2- |
Strava
|
Vliv stravy je uveden samostatně.
|
Zaměstnání
|
U jedinců se sedavým zaměstnáním a
vyšším zastoupením fyzického stresu bylo zjištěno větší zastoupení
urolitiázy. Obecně nižší výskyt byl naopak popsán (z nejasných důvodů) v
zemědělství. V Norsku byl popsán 5x vyšší výskyt oxalátové litiázy u
železničářů (přičinou byl pravděpodobně styk kyselinou šťavelovou při
vymývání vagónů). Ohledně výskytu litiázy u jedinců pracujících
v pivovarech se vedou spory; v této komunitě byla sice popsána
nižší incidence, avšak pití piva je považováno u některých metabolických typů
urolitiázy považováno za nevhodné. |
Další informace
Litiáza kalciová při hyperkalciurii
Litiáza kalciová při hyperoxalurii
Litiáza kalciová při hyperurikosurii
Litiáza kalciová při hypocitráturii
Litiáza kalciová při hypomagneziurii
David Stejskal
.