Poruchy metabolismu sacharidů a glykogenu

Poruchy metabolismu sacharidů a glykogenu

 

Galaktosémie z deficitu galaktokinázy	Galactokinase deficiency	OMIM: 230200
Galaktosémie z deficitu GPUT (GALT)	Galaktose-1-uridyl transferase deficiency	OMIM: 230400
Galaktosémie z deficitu UDP-GAL-4-epimerázy	UDP-galaktose-4-epimerase deficiency	OMIM: 230350
Fruktóza: hereditární intolerance, typ I	Hereditary fructose intolerance	OMIM: 229600
Fruktóza: hereditární intolerance, typ II	Fructose-1,6-diphosphatase deficiency	OMIM: 229700
Glykogenóza, typ Ia	Glycogen storage disorder 1a	OMIM: 232200
Glykogenóza, typ I non a	Glycogen storage disorder 1non a	OMIM: 232220
Glykogenóza, typ II	Glycogen storage disorder 2 (Pompe)	OMIM: 232300
Glykogenóza, typ III	Glycogen storage disorder 3 (Forbes, Cori)	OMIM: 232400
Glykogenóza, typ IV	Glycogen storage disorder 4 (Andersen)	OMIM: 232500
Glykogenóza, typ V	Glycogen storage disorder 5 (McArdle)	OMIM: 232600
Glykogenóza, typ VI	Glycogen storage disorder 6 (Hers)	OMIM: 232700
Glykogenóza, typ VII	Glycogen storage disorder 7 (Tauri)	OMIM: 232800
Glykogenóza, typ IX	Glycogen storage disorder 9 (Glycogen storage disorder 8 by McKusick)	OMIM: 306000
Glykogenóza, typ 0	Glycogen storage disorder	OMIM: 240600
Glykogenóza, typ XI	Glycogen storage disorder Fanconi-Bickel type	OMIM: 227810

 

Poruchy metabolismu galaktózy

V metabolismu galaktózy byly popsány 3 dědičné poruchy metabolismu – galaktosémie, u všech je dědičnost autozomálně recesivní:

klasická galaktosémie z deficitu galaktóza-1-fosfát uridyltransferázy (GPUT)

galaktosémie z deficitu galaktokinázy

galaktosémie z deficitu uridindifosfát-glukóza-4-epimerázy

Klinické projevy jsou široké – od pouhé katarakty u deficitu galaktokinázy, přes benigní onemocnění u většiny případů s deficitem epimerázy až po život ohrožující závažnou formu s deficitem transferázy.

Diagnóza typu galaktosémie musí být vždy potvrzena cíleným enzymatickým vyšetřením v erytrocytech.

Základem léčby je bezlaktózová a bezgalaktózová dieta.

 

Poruchy metabolismu fruktózy

Jsou známy 3 dědičné poruchy metabolismu fruktózy, u všech je dědičnost autozomálně recesivní:

esenciální fruktozurie

hereditární intolerance fruktózy z deficitu aldolázy

deficit fruktóza-1,6-difosfatázy

 

Esenciální fruktozurie je benigní odchylka bez klinických příznaků. Důležitá je z diferenciálně diagnostických důvodů při zjištění fruktozurie.

Hereditární intolerance fruktózy z deficitu aldolázy je závažné gastrointestinální onemocnění s hypoglykémií s rizikem jaterního a renálního selhání. Intravenózní podání fruktózy může vést k fatální hypoglykémii. Základem léčby je bezfruktózová a bezsacharózová dieta.

Deficit fruktóza-1,6-difosfatázy je závažné onemocnění s akutními atakami s hypoglykémií a laktátovou acidózou nalačno. Léčba spočívá v prevenci hladovění a u dětí též dieta bez fruktózy, sacharózy a sorbitolu.

 

Glykogenózy (glycogen storage disease, GSD)

 

Glykogenózy (dále GSD) je skupina více než 10 dědičných chorob s poruchou metabolismu glykogenu s deficitem aktivity enzymu nebo s deficitem transportního proteinu, které se podílejí na odbourávání nebo syntéze glykogenu v buňkách.

 

Dědičnost všech typů GSD je autozomálně recesivní, pouze u dvou z podtypů GSD IX je dědičnost vázaná na X-chromozom.

 

Podle typu střádání se GSD dělí na

GSD s lysozomálním střádáním - typ II

GSD se střádáním v cytozolu – všechny ostatní GSD

 

Podle orgánového postižení se GSD dělí na

jaterní GSD - typy Ia, I non a, III, VI, IX, 0

svalové GSD - typy V a VII, svalové postižení je či může být i součástí typu II, III, IX

GSD s postižením myokardu - typy II, III, jeden z podtypů GSD IX

GSD s postižením ledvin - typy Ia, I non a

generalizované GSD - typy II, IV

 

Jaterní GSD (typy Ia, I non a, III, VI, IX, 0)

mají podobný klinický i laboratorní obraz s dominující hepatomegalií, menším vzrůstem, při laboratorním vyšetření nacházíme recidivující ketotickou hypoglykémii, hyperlaktacidémii, dyslipidémii a hyperurikémii.

Nejzávažnější průběh s opakovanými akutními dekompenzacemi mívá typ I. Od základního podtypu Ia byl odlišen podtyp s deficitem transportního proteinu - I non a s opakovanými bakteriálními infekcemi s neutropenií a dysfunkcí neutrofilů.

Jaterní GSD III, VI a IX mají mírnější klinický i laboratorní obraz a dobrou prognózou.

GSD IV infantilní typ má zcela odlišný klinický průběh s neprospíváním, hepatosplenomegalií a časným rozvojem jaterní cirhózy s portální hypertenzí.

GSD 0 se projevuje hypoglykemickými křečemi při hladovění. Je přítomna ketonurie, neprokazujeme však hepatomegalii ani jiné charakteristické projevy jaterních glykogenóz.

Základem léčby jaterních GSD je zajištění homeostázy glukózy – frekventní strava s omezením jednoduchých cukrů a zvýšeným podílem polysacharidů. Vhodné je omezení tuků, zvláště živočišných, hyperurikémie vyžaduje terapii allopurinolem. Bez zlepšení kompenzace onemocnění nelze symptomatickou léčbou podstatně zmírnit dyslipidémii či hyperurikémii. U infantilního typu GSD IV je jedinou možnou léčbou transplantace jater, bez ní děti umírají do 2 let věku.

 

Svalové GSD (typ V a VII, svalové postižení je či může být i součástí typu IIa, IIb, III, IX)

Klinické projevy zahrnují svalovou ochablost, zvýšenou únavnost, svalovou slabost s bolestmi svalů při námaze, event. i ataky hemolýzy, GSD III může probíhat pod obrazem neuromuskulárního onemocnění. První klinické příznaky se objevují většinou od 2. decenia, zřídka dříve, a postupně progredují.

Svalová tkáň neovlivňuje homeostázu glukózy, u čistě svalových GSD neprokazujeme při laboratorním vyšetření hyperlaktacidémii, dyslipidémii ani hyperurikémii. Nacházíme zvýšenou aktivitu svalových izoenzymů kreatinkinázy, AST, ALT, LDH, event. i ataky myoglobinurie. Diagnosticky se využívá nepřítomnosti vzestupu koncentrace laktátu v ischemizovaném svalu po cvičení.

Léčba je symptomatická, mírné zlepšení funkce svalů bylo popsáno po podávání stravy se zvýšeným obsahem bílkovin.

 

GSD s postižením myokardu (typy II, III, jeden z podtypů GSD IX)

Hypertrofická kardiomyopatie se projevuje klinicky u GSD IX v novorozeneckém věku, u GSD II od 3. měsíce věku, u GSD III až v dospělosti.

Léčba je symptomatická, u typu III lze zvažovat transplantaci srdce.

 

GSD s postižením ledvin (typy Ia, I non a)

Střádání glykogenu vede k progresivnímu postižení renálních funkcí s chronickou renální insuficiencí v dospělosti.

Nález nefromegalie se střádáním glykogenu lze využít diferenciálně diagnosticky.

Léčba je symptomatická, ve fázi chronické renální insuficience lze zvažovat transplantaci ledvin.

 

Generalizované GSD (typy II, IV)

Pompeho choroba, GSD II, s intralysozomálním střádáním glykogenu, má typ infantilní, juvenilní a adultní.

U infantilního podtypu dominuje postižení srdce, u podtypů s pozdější manifestací je progresivní infaustní postižení svalů s dominujícím postižením respiračních svalů a motoriky.

U infantilní GSD IV dominuje progresivní jaterní postižení s infaustní prognózou, atypická GSD IV s juvenilní nebo adultní manifestací je generalizovaná.

 

Publikovaná GSD VIII se střádáním glykogenu v neuronech není t.č. uznávána jako samostatný typ GSD, neboť se nepodařilo prokázat konkrétní enzymový deficit.

 

Klasifikace GSD

 

Určení typu GSD je možné na základě komplexního zhodnocení klinického a laboratorního fenotypu. Typ GSD je nutno vždy potvrdit nálezem deficitu aktivity příslušného enzymu v tkáni event. v buňkách periferní krve.

 

 

 

Literatura

The Metabolic and Molecular Bases of Inherited Disease, 8^th Edition by Charles R. Scriver, Artur L. Beaudet, William S. Sly and David Valle, Mc Graw-Hill Companies, USA 2001. ISBN 0-07-116336-0

 

Physician’s Guide to the Laboratory Diagnosis of Metabolic Diseases. 2^nd Edition. Eds. N. Blau, M. Duran, M. E. Blaskovics, K. M. Gibson. Springer Verlag, Berlin Heidelberg, 2003. ISBN 3-540-42542-x.

  

Další informace

•  ENC: Dědičné poruchy metabolismu

 

Sylvie Šťastná